Čís. 5103.

Knihovně nezajištěnou dávku z majetku (§ 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n.) jest ve smyslu §u 172 poslední věta ex. ř. přihlásiti, třebas šlo o nedoplatek bernímu úřadu v době dražby dosud neznámý.
(Rozh. ze dne 10. června 1925, R I 475/5.)
Rozděluje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, nepřikázal soud prvé stolice dávku na majetku ve výsadním pořadí, ježto byla přihlášena berním úřadem teprve k roku o rozvrhu nejvyššího podáni, nikoliv ve smyslu §u 172, poslední odstavec ex. ř. do dne dražebního roku. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Proti názoru soudu druhé stolice hájí stěžovatelka v dovolacím rekursu názor opačný, že pro pohledávku, jakou je dávka z majetku dle §u 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n., neplatí ustanovení poslední věty §u 172 ex. ř., nýbrž příznivější ustanovení tohoto §11 ohledně zajištěných dávek veřejných, poněvadž ono zákonné právo zástavní znamená při nejmenším tolik jako vklad práva zástavního při zajištěných daních a dávkách. S tímto svým právním názorem ocitá se stěžovatelka v přímém rozporu s ustanovením poslední věty §u 172 ex. ř., jakož i s ustanovením §u 216 čís. 2 ex. ř. Ustanovení ono rozlišuje velmi jasně mezi daněmi a jinými veřejnými dávkami s právem přednostním knihovně již zajištěným, a mezi takovýmito nároky, knihovním zápisem ještě nezajištěnými, a právě pro tyto posléz uvedené dávky ustanovena jest povinnost, ohlásiti je pod sankcí relativní ztráty práva přednosti, které jim jinak přísluší. V souladu s tímto ustanovením přikazuje pak § 216 čís. 2 ex. ř. daním a jiným veřejným dávkám zákonné přednosti požívajícím, toto přednostní pořadí jen s výslovnou výhradou, nepřichází-li totiž k platnosti ustanovení posledního odstavce §u 172 ex. ř. Na další okolnosti, stěžovatelkou uplatňované, že k §u 172 ex. ř. netřeba míti v tomto případě zřetele proto, že se nejedná o daně atd. »až dosud zadrželé«, nýbrž o nedoplatky v době dražby bernímu úřadu ještě neznámé — nezáleží, neboť, platí-li sankce §u 172 ex. ř. poslední odstavec pro dávky již zadrželé, tím méně přihlížeti lze k dávkám, v době dražby ještě vůbec neznámým, neboť nárok na přikázání z rozvrhovací podstaty mají daně a jiné dávky veřejné jen až do dne příklepu (§§ 156, 216 čís. 2, 219 ex. ř.).

Citace:

Čís. 5407. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 548-550.