Čís. 5193.

Pro nárok na náhradu ve smyslu §u 394 ex. ř. jest nerozhodno, proč navržené opatření ukázalo se neoprávněným.
(Rozh. ze dne 4. srpna 1925, R I 589/25.)
Soud prvé stolice zamítl návrh, by byla navrhovateli přisouzena náhrada dle §u 394 ex. ř. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, v jednání pokračoval a znovu rozhodl. Důvody: Podle ustanovení §u 394 ex. ř. má strana, k jejímuž návrhu bylo povoleno prozatímně opatření, dáti odpůrci náhradu za všechny škody prozatímním opatřením mu způsobené, když buďto nárok, ohroženou stranou tvrzený, byl právoplatně oduznán, nebo když se jinak žádost objevila neodůvodněnou anebo konečně, promeškala-li strana lhůtu k podání žaloby nebo k vedení exekuce. V tomto případě sluší toliko posouditi, zda jest tu případ neodůvodněné žádosti za povolení prozatímného opatření. Prvý soudce odůvodnil své usnesení poukazem na prozatímně opatření povolené usnesením ze dne 3. října 1924. Žadatel žádal však náhradu škody, vzniklé mu prozatímním opatřením, jež bylo povoleno usnesením ze dne 30. července 1924 a bylo pak jako bezdůvodně povolené zrušeno. V tomto případě jde tedy o prozatímní opatření, jež povoleno bylo pro nedostatek zákonných podmínek neprávem a zrušeno bylo k stížnosti usnesením soudu rekursního, které rozhodnutím nejvyššího soudu nabylo moci práva. Objevila se proto žádost za povolení prozatímného opatření naprosto neodůvodněnou a bylo, poněvadž jest tu předpoklad §u 394 ex. ř. na exekučním soudu, by o náhradních nárocích jednal a výši jejich vyšetřil. (Srovnej Neumann kom. ex. z r. 1909—1910 str. 1142.) Toho však prvý soud, maje mylně za to, že není tu vůbec předpokladu k požadování náhrady, neučinil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle předpisu §u 394 ex. ř. jest, jak soud rekursní již dovodil, ten, na jehož návrh prozatímní opatření bylo povoleno, povinen, nahraditi odpůrci majetkové újmy, povolením prozatímního opatření mu vzniklé, mimo jiné také tehdy, když žádost za prozatímní opatření i jinak ukázala se neoprávněnou. Z toho plyne, že důvod, pro který prozatímní opatření ukázalo se neoprávněným, pro odpůrcův nárok na náhradu ve smyslu §u 394 jest nerozhodným, že nárok ten nelze posuzovati dle XXX. hlavy obč. zák., nýbrž jedině podle ustanovení §u 394 ex. ř., které tvoří výjimku ze všeobecné zásady §u 1295 obč. zák. Nelze proto přisvědčiti mínění stěžovatele, že není odpůrci náhradou povinen, ježto nejen nárok, o jehož zajištění žádal, nýbrž i nebezpečí osvědčil, takže jeho návrh na povolení prozatímního opatření obsahoval všechny věcné zákonné předpoklady a jenom proto byl zamítnut, že nárok uznán byl soudy za nárok peněžní, pro který jím volený zabezpečovací prostředek (správa pachtovních práv) dle §u 379 ex. ř. byl uznán nepřípustným, na čemž ho ni sebe menší vina nestíhá, zvláště když později ku zajištění jeho odpůrčího nároku ohledně vykonatelného pohledávání 50 000 Kč na témže skutkovém podkladě pravoplatně povoleno bylo prozatímní opatření správou těchže pachtovních práv. Poněvadž, jak svrchu uvedeno, pro nárok odpůrců na náhradu ve smyslu §u 394 ex. ř. jest nerozhodno, proč navržené prozatímní opatření ukázalo se neoprávněným, nýbrž k odůvodnění tohoto nároku stačí prostě skutečnost, že povolen prozatímní opatření ukázalo se neoprávněným, jak tomu v tomto případě skutečně jest, posoudil soud rekursní věc správně, uznav, že předpoklady odpůrcova nároku ve smyslu §u 394 ex. ř. tu jsou.

Citace:

Čís. 5193. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 186-187.