Čís. 5204.

Rekurs do konečného usnesení v řízení pro rušenou držbu nemá odkládacího účinku (§ 524 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 11. srpna 1925, R I 712/25.)
Konečným usnesením ze dne 28. dubna 1925 k žalobě z rušené držby bylo žalované uloženo odstraniti plot u pěšiny vedoucí přes její cestu. Konečné usnesení bylo potvrzeno usnesením rekursního soudu ze dne 3. června 1925, jež bylo žalované doručeno dne 6. června 1925. Dne 18. června 1925 navrhl vymáhající věřitel, by mu bylo uděleno zmocnění, aby dal plot na náklady dlužníka odstraniti. Soud prvé stolice zamítl exekuční návrh, ježto v době jeho podání neuplynula ještě čtrnáctidenní lhůta ode dne doručení usnesení rekursního soudu. Rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Strana povinná měla podle konečného usnesení okresního soudu ze dne 28. dubna 1925, které bylo soudem rekursním potvrzeno dne 3. června 1925, odstraniti plot u pěšiny vedoucí přes její cestu do 14 dnu pod exekucí. Návrh strany vymáhající, jímž se domáhala splnění tohoto závazku exekucí podle §u 353 ex. ř., podán byl na soudě prvé stolice dne 18. června 1925 a byl po výslechu strany povinné zamítnut z důvodu jí jedině při výslechu tom uplatňovaného proti vymáhanému nároku, že návrh byl podán před uplynutím 14 dnů ode dne, kdy jí usnesení rekursního soudu bylo doručeno, takže po náhledu soudu prvé stolice neuplynula ještě lhůta k plnění podle §u 409 c. ř. s. Názor ten jest mylným, poněvadž ustanovení §u 409 c. ř. s., že lhůta k plnění běží od pravomoci rozsudku, neplatí se zřetelem na ustanovení §u 524 c. ř. s. při usneseních, pro něž jest tu vysloveno pravidlo zvláštní, že rekurs proti nim nemá odkládacího účinku, pokud jde o provedení usnesení, takže lhůtu k plnění třeba vždy počítati ode dne rozhodnutí soudu prvé stolice, pokud se týče od jeho doručení. Lhůta ta však v době podání návrhu exekučního dávno uplynula. Strana povinná má sice, podavši rekurs do usnesení prvé stolice, nárok na dočasné zastavení výkonu za podmínek uvedených v druhém odstavci §u 524 c. ř. s., musí však v případě tom podati příslušný návrh soudu prvé stolice před rozhodnutím rekursu. Takový nárok však v tomto případě podán nebyl. Pro řízení o žalobách z rušené držby nemá zákon odchylných ustanovení a poněvadž se o nich ve smyslu §u 459 c. ř. s. rozhoduje konečným usnesením, platí i pro ně předpis §u 524 c. ř. s., podle něhož lze splnění jich vymáhati, i když byla napadena rekursem, jen když uplynula lhůta k plnění, stanovená prvým soudem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující usnesení rekursního soudu. Stěžovatelovo mínění, že rozsudek a konečné usnesení jest ohledně pravomoci totéž, jenom že roz- hodnutí v řízení o rušenou držbu se nazývá konečným usnesením, nemá opory v zákoně, a také nesvědčí stěžovateli rozhodnutí býv. nejvyššího dvoru soudního ve Vídni ze dne 29. května 1901, čís. 7632 (Právník ročník 1901 str. 614), neboť tímto rozhodnutím bylo vysloveno jedině, že podle konečného usnesení v řízení pro rušenou držbu nelze se zřetelem na předpisy §§ 370 a 371 ex. ř. a v nich přesně vypočtené případy povoliti exekuci ku zajištění peněžité pohledávky. Další mínění stěžovatelovo, že když dne 16. června 1925 zaplatil útraty a dne 19. června 1925 odstranil plot, nemohla vymáhající strana dne 18. června 1925 podati exekuční návrh za účelem odstranění plotu třetí osobou, nýbrž měla stěžovatele vyzvati ještě jednou dodatečně, jest rovněž vratkým, neboť je jím samotným tvrzeno, že byly zaplaceny jenom útraty, ale plot že nebyl odstraněn v den podání exekučního návrhu, nýbrž až po podání tohoto návrhu. Na tom nemění ničeho okolnost, že exekuci povolující usnesení doručeno bylo až po odstranění plotu, a že exekuce stala se odstraněním plotu bezpředmětnou, nýbrž jest rozhodujícím, že v době podání exekučního návrhu nebylo dosud plněno. Podáním rekursu nestaví se ani provedení napadeného usnesení, ani jeho vykonatelnost. Je-li usnesení, kterým bylo uloženo plnění, napadeno rekursem, nemá místa předpis §u 409 odstavec třetí c. ř. s., nýbrž jest rozhodujícím předpis §u 524 c. ř. s. Lhůta k plnění počíná se v tomto případě doručením, pokud se týče prohlášením usnesení, poněvadž podle §u 524 odstavec prvý c. ř. s. rekurs nemá odkládacího účinku. To všecko platí také ve příčině rekursu do konečného usnesení v řízení pro rušenou držbu, neboť ani tento rekurs nemá podle §u 524 odstavec prvý c. ř. s. odkládacího účinku. Poněvadž rekursní soud zjistil, že lhůta ku plnění, určená stěžovateli konečným usnesením prvé stolice, v době podání exekučního návrhu dávno uplynula, právem změnil zamítavé usnesení prvého soudu a právem povolil žádanou exekuci.

Citace:

Čís. 5204. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 202-203.