Čís. 5563.

Dodatek ve smlouvě: »V případě sporu podrobuji se soudu příslušnému pro Vaše sídlo, které jest též místem splatnosti dohodného i náhrady.« Úmluva jest »výslovnou«, byl-li tento dodatek druhému smluvníku přečten a on listinu podepsal.
(Rozh. ze dne 16. prosince 1925, R II 369/25.)
Žaloba byla zadána na okresním soudě v B. z důvodu §u 104 j. n., ježto prý se obě strany výslovně dohodly na příslušnosti tohoto soudu. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud odmítl žalobu, vyhověv námitce místní nepříslušnosti, z toho důvodu, že věta »V případě sporu podrobuji se soudu příslušnému pro Vaše sídlo, které jest též místem splatnosti dohodného i náhrady,« jest pro člověka právnicky nevzdělaného, u soudu neobeznalého nesrozumitelnou, poněvadž výraz »příslušný soud« v širších kruzích obyvatelstva není jistě znám. Soud rekursní však, uváživ, že se v tomto případě jedná o smlouvu mezi majitelem realitní kanceláře v N., jehož příslušným soudem je B., a majitelem domu v M., průmyslovém to středisku, tudíž mezi dvěma stranami inteligentními a v životě obeznalými, dospěl k názoru, že napadená věta tiskopisu, žalované straně po předchozím přečtení ku podpisu předloženého, nemohla býti nesrozumitelnou, poněvadž hlavní důraz spočívá na slovech »vaše sídlo«, jímž rozuměti dlužno B., a věta neklade na smluvníka požadavku vyšších schopností mimo toho, by při jejím předčítání před podpisem smlouvy sledoval přesně a pozorně její smysl. Tvrzení napadeného usnesení, že v tomto případě nenastala výslovná úmluva o příslušnosti soudní, aspoň ne ústní, jest bezpodstatnou, poněvadž došlo řádně k úmluvě písemné po rozumu §u 886 obč. zák. podpisem listiny ze dne 13. prosince 1924 žalovanou stranou. Poněvadž podstatnou součástkou této písemné úmluvy byla též napadená věta o soudní příslušnosti, bylo napadené usnesení změniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu ze správných důvodů napadeného usnesení, k nimž vzhledem k vývodům dovolacího rekursu
dodal:
Poukaz stěžovatelův na zdejší rozhodnutí čís. sb. 3661 není případným, neboť v případě onom šlo o podpis listiny, obsahující prorogační doložku, aniž by byla strana listinu tu byla dříve četla anebo aniž by jí byla dříve přečtena. V tomto případě jest však zjištěno, že prodejní příkaz, obsahující tuto doložku, byl stěžovateli přečten, a soud první stolice vychází při svém usnesení výslovně z toho předpokladu, že mu onen tiskopis byl přečten i s větou o příslušnosti, neshledává v tom však výslovnou úmluvu jen proto, že míní, že stěžovateli, jenž prý není právnicky vzdělán ani alespoň v soudních věcech sběhlým, byla tato věta nesrozumitelná. Poukazuje-li stěžovatel na to, že o doložce, vztahující se na příslušnost soudu, nebylo vůbec jednáno, nevylučuje to náležitosti §u 104 j. n., že musí jíti o úmluvu výslovnou. Náležitosti té jest vyhověno, byla-li stěžovateli ona listina s doložkou čtena a tento ji pak později na důkaz svého souhlasu podepsal, neboť úmluva jest »výslovnou«, byl-li dán souhlas k ní ústním projevem anebo podpisem přečtené listiny, jenž jest rovněž zevním projevem souhlasu na rozdíl od souhlasu, na který lze souditi bez jeho projevu jen z konkludentního jednání strany.

Citace:

Čís. 5563. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 829-830.