Čís. 5373.

Propočítání služební doby železničních zaměstnanců. Výnosem min. železnic ze dne 18. prosince 1923, čís. 46651/1922 byla přiznána výhoda započítáním dvou let do lhůty povyšovací a postupně určitým skupinám železničních zaměstnanců jen z důvodu zvláštní povahy služby, vyžadující zvláštního výkonu.
(Rozh. ze dne 14. října 1925, Rv I 1608/25.)
Ministerstvo železnic vydalo dne 18. prosince 1923 pod čís. 46651/22 tento výnos: »Uznávajíc zvláštnost služebního poměru zaměstnanců kategorie strojmistrů, revisorů vozů a revisorů vlaků nařizuje ministerstvo železnic s platností od 1. ledna 1924, by jim při jmenování do uvedených kategorií byly započítány dva roky do lhůty povyšující a postupové. Zaměstnancům, kteří byli jmenováni strojmistry, vozovými revisory, nebo vlakovými revisory do 1. ledna 1924, přiznává se tato výhoda k 1. lednu 1924«. Žalobce, vrchní oficiál Čsl. státních drah, jenž byl dne 29. března 1923 sproštěn místa revisora vlaků a přikázán k dopravní službě kancelářské, žádal železniční správu o přiznání výhody uvedeného nařízení a byv se svou žádostí zamítnut, domáhal se na Čsl. železničním eráru žalobou započtení 2 let do lhůty povyšovací a postupové. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem
z těchto
důvodu:
Po právní stránce byla věc posouzena odvolacím soudem bezvadně a dovolací soud sdílí úplně jeho právní názor, že výnosem min. železnic ze dne 18. prosince 1923, čís. 46651/1922 byla přiznána výhoda započítání dvou let do lhůty povyšovací a postupové určitým skupinám železničních zaměstnanců jen z důvodu zvláštní povahy služby, vyžadující zvláštního výkonu, a že z obsahu výnosu jest poznatelným úmysl, že výhody se má dostati jen těm, kdož v tomto zvláštním poměru služebním byli již v době účinnosti výnosu, t. j. dne 1. ledna 1924 a těm, kdo do tohoto zvláštního poměru po 1. lednu 1924 jmenováním vstoupí. Bylo-li zjištěno, že žalobce v době účinnosti výnosu nebyl již činným jako revisor vlaků, nýbrž že již od 29. března 1923 byl místa vlakového revisora sproštěn, poněvadž této zvláštní službě řádně nevyhovoval a že byl přeložen k dopravní službě kancelářské a zařazen do stavu kancelářských výpravčích a tuto službu také od té doby skutečně konal, nemůže ani z okolnosti, že mu dosud zůstal titul dřívějšího zaměstnání, odvozovati nároku na výhodu výnosem min. železnic čís. 46651/1922 poskytnutou a nemá pro žalobní nárok právního důvodu, když výhoda byla spojena s předpokladem skutečného výkonu služby v určitém poměru služebním, ve výnosu přesné vymezeném, t. j. v kategorii strojmistrů, neb revisorů vozů, nebo vlakových revisorů. Nevyhověl-li žalobce tomuto základnímu předpokladu, nesejde již ani na tom, jak mu byla celková služba propočítána.

Citace:

Čís. 5373. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 495-496.