Čís. 5289.

Nejde o zahájenou rozepři, požadována-li v pozdější žalobě náhrada škody proto, že žalovaným prý byl zaviněn exekuční prodej předmětu, o jehož vrácení bylo v dřívějším sporu žalováno z důvodu vlastnického práva žalobcova.
(Rozh. ze dne 22. září 1925, R I 781/25.)
Ve sporu dříve zahájeném domáhal se žalobce na žalovaném vrácení automobilu, kdežto ve sporu pozdějším, o nějž tu jde, žaloval o náhradu škody 90 000 Kč, jež prý mu vzešla tím, že automobil byl vinou žalovaného prodán v exekuční dražbě. Námitce zahájené rozepře soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku zahájené rozepře.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurent brojí proti napadenému usnesení proto, že rekursní soud, seznav, že v dřívějším sporu jest žalováno o vrácení automobilu z dů- vodu vlastnictví žalobkyně k němu, v nynějším sporu že domáháno se náhrady škody z důvodu zaviněného prý žalovanou stranou exekučního prodeje automobilu, že tedy v obou sporech jde o různé nároky z různých právních důvodů, zamítl, změniv usnesení prvního soudu, rekurentovu námitku zahájené rozepře. Rekurent míní, že, i když ve sporech jde o různé nároky z různých právních důvodů, čemuž neodporuje, jedná se přes to o tutéž spornou věc a jeho námitka zahájené, rozepře že jest tudíž opodstatněna, ježto skutkový základ jest v obou sporech týž a mimo to v nynějším sporu žádáno jest vlastně jen interese, místo původně žádaného plnění, pročež že nejedná se o jinou žalobu, neboť podle §u 235 c. ř. s. žádáno-li místo původního předmětu interese, není to změnou žaloby. Stanovisko rekurentovo není správné. Především neprávem tvrdí totožnost skutkového základu ve sporech. Skutkové podstaty se v obou sporech liší, neboť v dřívějším sporu tvořilo základ sporu a žalující strana tvrdila své vlastnictví k automobilu a jeho odnětí, pokud se týče zadržování automobilu z vlastnické sféry žalobkyně, v nynějším sporu uvádí jako podklad žalobního nároku mimo to exekuční prodej automobilu a jeho zavinění žalovanou stranou. Ostatně, i kdyby skutkový základ v obou sporech byl týž, nejde o tutéž spornou věc, jakmile tu jest, což i při témže skutkovém základu možno, jiný nárok, totiž žádán-li jiný předmět. Ustanovení §u 235 c. ř. s. dovolává se rekurent na opodstatnění námitky zahájené rozepře nepřípadně. Již proto, že podle tohoto ustanovení nepokládá se za změnu žaloby, když beze změny žalobního důvodu žádá se místo původního předmětu interese. Zde však žalobní důvod jest jiný. Mimo to ustanovení §u 235 c. ř. s. není na závadu, by interese nebylo uplatňováno zvláštní žalobou a protože jde pak o jiný předmět, tedy jiný žalobní nárok (§ 233 c. ř. s.) není v takovém případě námitka zahájení rozepře opodstatněna.

Citace:

Čís. 5289. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 344-345.