Čís. 5312.

Bylo-li zahájení vyrovnacího řízení uveřejněno vyhláškou nejen na soudní desce, nýbrž i v úředních listech, byla dána věřiteli možnost, by zvěděl o vyrovnacím řízení, a nelze v tom, že nebylo k jeho pohle- dávce ve vyrovnacím řízení přihlédnuto, spatřovati výhradné zavinění dlužníka ve smyslu §u 53 (4) vyr. řádu.
(Rozh. ze dne 24. září 1925, Rv I 969/25.)
Žalující firma domáhala se na žalované firmě zaplacení celé pohledávky, ježto k zažalované pohledávce nebylo přihlédnuto ve vyrovnání, v němž se žalovaná vyrovnala na 35%. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud přiznal žalobkyni pouze vyrovnací kvótu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Uplatňován jest dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s. a jde jen o výklad §u 53 (4) vyr. ř. Zjištěno jest, že žalovaná nepojala pohledávku žalobkyninu do seznamu věřitelů po rozumu §u 2 vyr. ř., že žalobkyně se nesúčastnila vyrovnávacího řízení a že pohledávka její zůstala v tomto řízení nepovšimnuta. Dle §u 53 (1) vyr. ř. jest vyrovnávací dlužník zásadně sproštěn povinnosti i takovýmto věřitelům, řízení se nesúčastnivším, platiti něco nad vyrovnávací kvótu, a může takovýto věřitel dle odstavce (4) téhož §u jen tenkráte žádati na dlužníku plné uspokojení své pohledávky, dokáže-li, že výhradně jen zaviněním dlužníka nebylo hleděno k jeho pohledávce ve vyrovnávacím řízení. Odvolací soud správně dovozuje, že žalobkyni nepodařilo se dokázati výhradnou vinu žalované strany. Zahájeni vyrovnávacího řízení bylo po rozumu §u 4 vyr. ř. uveřejněno vyhláškou nejen na soudní desce, nýbrž i v úředních listech s právními účinky pro žalobkyni a tím jí byla dána možnost, by zvěděla o vyrovnávacím řízení. Zákon ustanovil veřejnou vyhlášku, obsahující výzvu k přihláškám pohledávek, předvídaje, že by mohlo zvláštní doručování selhati. Učinil-li zákon toto opatření, jest povinností věřitelovou, by se staral o to, zda jeho dlužníci jsou ve vyrovnání. V tomto případě vyvíjela žalobkyně svou činnost přímo v místě, kde má žalovaná firma své sídlo a kde jest i vyrovnávací soud. Za tohoto stavu věci nelze mluviti o tom, že žalobkyni zdařil se důkaz o výhradné vině žalované strany na tom, že k pohledávce žalobkyně nebylo ve vyrovnávacím řízení hleděno, a právem proto odvolací soud částečně odvolání vyhověl. Dovolatelka vytýká, že prakticky prý nebude míti předpis §u 53 (4) vyr. ř. významu, když se věřiteli za spoluvinu bude přičítati, že nevšiml si vyrovnávací vyhlášky. Není však úkolem tohoto rozhodnutí, by dovolateli byly sděleny případy, v kterých předpis §u 53 (4) vyr. ř. měl již praktický význam.

Citace:

Čís. 5312. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 386-387.