Čís. 5107.

Zastavení znameními (i věci hromadné a skladu zboží) nepředpokládá fysickou nemožnost hmotného odevzdání, nýbrž vztahuje se i na případy, kde dle názoru obchodu hmotné odevzdáni se pokládá pro svou obtížnost za nemožné.
K označeni zastavených předmětů nedostačuje označení, k jehož seznání by se vyžadovala podrobná a obezřetná prohlídka, nýbrž jen označení, jež lze jen při nápadné nepozornosti přehlédnouti.
(Rozh. ze dne 10. června 1925, Rv I 696/25.)
Žaloba domáhající se zjištění zástavního práva ku věcem, zabaveným žalovaným vymáhajícím věřitelem, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Prvý soud zamítl žalobu proto, že nepovažoval za přípustné odevzdání znameními a proto, že znameními nebyly poznačeny jednotlivé předměty znatelně. Odvolací soud uznává sice ve sporném případě přípustnost odevzdání znameními, ale pokládá označení za nedostatečná. Zjišťuje, že předměty v zástavu dané, o něž se jedná, až na 50 kanalisačních rour byly v jedné místnosti, v níž zastavení bylo vyznačeno tabulkou, zvící jedné čtvrtky papíru, zakrytou při provádění exekučního zabavení jinou reklamní tabulkou, že na větší kusy (psací stroj se stolkem, registraturu, regály) přilepeny byly cedulky, označující vlastnictví žalobkyně, že však tyto cedulky svědek H. při zabavení neviděl, a že si předmětů oněch podrobně neprohlížel. Odvolací soud pokládá tato označení za nezřejmá a proto, že tabulka na stěně byla zakryta v době zájmu a žalobkyně o její zřejmost nepečovala, pokládá za rozhodnou zřejmost i v době pozdější po odevzdání zástavy. Netřeba se obírati otázkou, zda připouští zákon zastavení věci hromadné tím způsobem, že i bez odevzdání zástavní právo postihuje věci nově přibylé, tvořící tutéž věc hromadnou, a zda tedy zákon dopouští v tomto smyslu generální zástavu. Jest souhlasiti s odvolacím soudem, že i věc hromadnou a sklad zboží lze zastaviti znameními, když dle názoru obchodu není zastavení odevzdáním do úschovy možné, aniž by se ovšem tím řešila otázka, zda zástava postihuje věci nově přibylé. Vyplýváť z ustanovení §u 427 obč. zák., — jenž připouští zastavení znameními při skladu zboží, zboží nákladním a při věci hromadné, ač i při těchto věcech nelze vyloučiti fysickou možnost odevzdání, — že zákon neměl na mysli takovou fysickou nemožnost, nýbrž že měly býti postihnuty takové případy, kde dle názoru obchodu se fysické odevzdání pro jeho obtížnost pokládá za nemožné. Leč právem shledal odvolací soud označení věcí zastavených nepostačitelným. Pro odevzdání do vlastnictví žádá § 427 obč. zák. taková znamení, z nichž každý zřetelně převod může seznati, tedy takové označení, jehož obsah ozřejmuje cizí vlastnictví. Ale pro zástavu žádá zákon označení lehko poznatelné (§ 452 obč. zák.), tedy žádá označení nápadné, které lze jen při nápadné nedbalosti přehlédnouti. Účelem tohoto ustanovení jest právě ochrana obecenstva, jež úvěr poskytuje a nemá pravidelně možnosti a příležitosti, by podrobnou prohlídkou zastavení zjišťovalo a tak o zástavcově úvěruhodnosti se přesvědčilo. Proto zákonu nedostačuje označení, k jehož seznání by se vyžadovala podrobná a obezřetná prohlídka, nýbrž jenom označení nápadné, jež lze jen při nápadné nepozornosti přehlédnouti. Žalobkyně ani v řízení před prvním soudem netvrdila, že označení zastavených předmětů bylo tak nápadné, že je lehko bylo lze seznati. Také ze zjištění odvolacího soudu neplyne nápadnost označení, a nelze přisvědčili názoru dovolatelčinu, že tabulka velikosti čtvrtky papíru, vyvěšená na zdi obchodu s textem »Veškeré zařízení a stroje jest vlastnictvím banky S.«, byla označením nápadným, lehce poznatelným, které mohlo ujíti jen nápadně nepozornému. Nestačí, že snad nemohlo ujíti označení pozornému, jak to zřejmě plyne z §u 452 obč. zák. Proto se netřeba obírati tím, zda bylo potřebí k nabytí zástavy nápadného označení jen při jejím zřízení, či zda se vyžaduje k udržení zástavního práva, aby věřitel zástavní dbal i na dále o nápadnost označení v budoucnosti a zda zaniká zástavní právo i tehdy, když označení zástavy bez vědomí a třeba proti vůli zástavního věřitele se odstraní neb učiní nesnadno poznatelným.

Citace:

Čís. 5107. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 31-32.