Čís. 5123.

Byl-li objednán adresář k dodání po vyjití, nebyl však po delší dobu dodán, mohl objednatel důvodně předpokládati, že se smlouvy sešlo.
Dodatečnou lhůtu nebylo v tomto případě třeba poskytovati.
(Rozh. ze dne 16. června 1925, Rv I 747/25.)
Žalovaná firma objednala dne 5. února 1920 žalobcův adresář pro Moravu a Slezsko. Adresář měl bytí dodán »po vyjití«. Dne 28. března 1924 zaslal žalobce adresář i s účtem, žalovaná však přijetí odmítla. Žalobě o zaplacení adresáře procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jest zjištěno, že ke smlouvě došlo v základě objednacího listu ze dne 5. února 1920, že nebyla smluvena určitá lhůta dodací, nýbrž, že adresář měl býti zaslán ihned po vyjití a že byl žalované dodán dne 28. března 1924. Uváží-li se, že objednací list jest upraven pro objednávku jedenácti různých publikací, z nichž dle podmínek ku konci připojených některé zasílají se ihned, jiné, mezi nimi také adresář pro Moravu a Slezsko, po vyjití, pak, že objednané dílo, adresář, dle své povahy má sloužiti k obchodním účelům, nutno míti za to, že žalovaná tuto nákladnou pomůcku objednala pro své obchodní potřeby v předpokladu, že jí bude mocí použiti v dohledné době a ne snad teprve po několika letech. Že objednaný adresář vyjde skutečně v poměrně krátké době, mohla žalovaná předpokládati již ze srovnání s ostatními publikacemi, z nichž zejména adresář Čech byl již po ruce, to tím spíše, když nebylo ani tvrzeno, že jí bylo při objednávce vysvětleno, že vydání adresáře může se prodloužiti až na léta, což by byla vyžadovala již obchodní péče a slušnost (čl. 282 obch. zák.). Právem tedy odvolací soud usuzuje, že žalovaná z nepoměrně dlouhého otálení s vydáním adresáře mohla za to míti, že se smlouvy sešlo a že také přímo illoyalně opožděné uplatňování smlouvy se strany smluvníka, který průtah zavinil, jest vyloučeno. Žalobce neomlouvá ani okolnost, teprve v dovolání uplatňovaná, že nemohl adresář dodati dříve, poněvadž nebyly přípravné práce skončeny a že mohlo býti k jeho vydání přikročeno teprve v roce 1924. S těmito možnými překážkami měl žalobce počítati již při ujednání smlouvy a upozorniti na ně v podmínkách, v nichž na své zájmy tak značně pamatoval. Neoprávněna jest výtka, že žalovaná měla dáti žalobci dle čl. 355 a 356 obch. zák. přiměřenou dodatečnou lhůtu k plnění, chtěla-li od smlouvy odstoupiti. Dovolatel přehlíží, že již povaha obchodu, o nějž jde, poskytnutí dodatečné lhůty vylučuje. Žalovaná nemohla přece poháněti vydání adresáře, jenž jí měl býti dodán po vyjití. Bylo spíše věcí žalobce jako řádného obchodníka, aby žalovanou upozornil aspoň po objednávce na vyskytnuvši se překážky u vydání adresáře, z nichž se dal předvídati tak značný průtah, by se dle toho zařídila. Neučinil-li tak, pak právem mohla žalovaná za to míti, že se smlouvy sešlo.

Citace:

Čís. 5123. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 55-56.