Čís. 5300.

Knihovní poznámky dle §u 61 a násl. knih. zák. jsou prozatimními opatřeními a platí o nich lhůty §§ 402 a 65 ex. ř.
(Rozh. ze dne 23. září 1925, R I 735/25.)
Rekursní soud odmítl pro opožděnost rekurs do usnesení prvého soudu, jímž byla povolena knihovní poznámka spornosti, ježto poznámku spornosti (§ 61 knih. zák.) vzhledem k čl. XIII. čís. 7 uvoz. zák. k exekučnímu řádu dlužno považovati za prozatímní opatření a jsou proto pro posuzování lhůty k rekursu rozhodnými ustanovení §u 402 a 65 ex. ř., dle nichž lhůta rekursní činí pouze 8 dnů. (Sb. n. s. čís. 1720). Usnesení bylo však doručeno žalovanému 11. července 1925, kdežto rekurs podán byl teprv 23. července 1925.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle názoru stěžovatelova nejde v tomto případě o návrh na povolení prozatímního opatření, poněvadž prý návrhu žalující strany schází podstatné náležitosti §u 389 ex. ř., totiž doba, na kterou se má povoliti, osvědčení listinné a udáni peníze, jehož složením by se strana žalující spokojila. Než dovolací soud nesdílí oprávněnost tohoto názoru, nýbrž shledává, jak již učinil i v jiných případech, tak zejména v případech pod čís. 1720 a 4134 sb. n. s., že zde jde o poznámku spornosti dle §u 61 knih. zák., která dle své právní povahy, i dle svého účelu a účinku jest prozatímním opatřením (ve smyslu §u 381 ex. ř.), jak výslovně vytčeno jest v materialiích k čl. XIII. uv. zák. k ex. řádu, v nichž se praví, že prozatimná opatření upravená v druhém oddílu druhé části exekučního řádu nevyčerpávají všech prozatímních opatření, jimiž zabráněno býti má až do právoplatného skončení sporu škodlivým změnám, nárok žalobní ohrožujícím, a že se tudíž k vůli přehledu o těchto právních prostředcích dle starého a nového práva doporučuje, aby v uvozovacím zákoně bylo na tato v jiných zákonech obsažená a v platnosti zůstavená prozatímní opatření poukázáno. Předpisem čl. XIII. čís. 7 cit. uvozovacího zákona k ex. řádu byly tudíž knihovní poznámky, tam dotčené, zařáděny do soustavy exekučního řádu jako prozatímní opatření starého práva. Důsledkem toho posoudil soud rekursní přípustnost opravných prostředků a lhůtu k nim správně pouze dle předpisů exekučního řádu a odmítl zcela právem rekurs, podaný teprve po uplynutí 8denní lhůty §u 65 ex. ř. vzhledem k §u 402 ex. ř. jako opožděný.

Citace:

Čís. 5300. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 362-363.