Čís. 5406.

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.).
Služebními poměry na určitou dobu (§ 19 odstavec prvý zák.) nejsou jen ty, jichž konec byl již předem přesně určen podle kalendáře, nýbrž i ony, jichž trvání je ustanoveno s objektivní určitelností, při nichž sejde jedině na tom, by vůle smluvníků nepřipouštěla pochybností, že takový služební poměr nemá býti poměrem bez určitého trvání, nýbrž že má trvati určitý, byť prozatím podle kalendáře neohraničený čas, o jehož skutečné délce obě strany nemusí prozatím ani míti jistoty.
(Rozh. ze dne 29. října 1925, Rv I 1335/25.)
Ježto v červenci 1924 onemocněl účetní žalovaného Š., přijal žalovaný na zkoušku žalobce. Dne 8. října 1924 byl služební poměr mezi žalobcem a žalovaným zrušen a nahražen nově ujednaným služebním poměrem, jenž měl trvati tak dlouho, dokud se účetní Š. nevrátí z dovolené. Účetní Š. nastoupil službu dne 31. prosince 1924, načež byl žalobce propuštěn. Žaloba, jíž, tvrdě, že mu měla býti dána řádná šestinedělní výpověď dle §u 20 zák., domáhal se žalobce služebních požitků za měsíce leden-březen 1925, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud uznal, že v tomto případě nebylo zapotřebí výpovědi, poněvadž byl dne 8. října 1924 přijat jenom na dobu až do návratu účetního Š-a. Především považuje nesprávným tvrzení odvolacího soudu, že byl dne 8. října 1924 znovu přijat, poněvadž si odvolací soud osvojil zjištění prvého soudu, podle kterého byl jeho původní služební poměr dne 8. října 1924 pouze přerušen, což však prý neznamená, že byl přijat znovu, nýbrž znamená to, že byl jeho definitivní poměr ustanoven na dobu až do Š-ova návratu. Míní, že toto ustanovení dlužno vykládati tak, že doba Š-ova návratu do obchodu nebyla známa ani jemu ani žalované firmě, že služební poměr byl ustanoven bez určení přesné konečné lhůty, tedy na neurčitý čas podle §u 19 zákona o obchodních pomocnících, že proto byla žalovaná firma povinna dáti mu dne 15. listopadu 1924 šestinedělní výpověď, by ho mohla dne 31. prosince 1924 propustiti. Dále míní, že nelze v tom, že souhlasil, by jeho služební poměr trval až do návratu účetního Š-a, spatřovati jeho vzdání se práva na výpověď. Dovolatel není v právu. Zákon (§ 19 odstavec prvý zákona o obch. pom.) zná služební poměry, končící uplynutím doby, na kterou byly uzavřeny, t. j. služební poměry uzavřené až do uplynutí nějak ohraničené doby. Z toho vyplývá, že služebními poměry na určitou dobu uzavřenými nejsou jenom ony, jichž konec již do předu byl přesně určen podle kalendáře na den a hodinu, nýbrž že jimi jsou také ony, jichž trvání jest ustanoveno s objektivní určitelností, při nichž sejde jedině na tom, by vůle stran nedopouštěla pochybností, že takový poměr služební nemá býti poměrem bez určitého trvání, nýbrž že má trvati určitý, byť prozatím podle kalendáře neohraničený čas, o jehož skutečné délce obě strany prozatím ani nemusí míti jistoty. Měl-li dovolatelův poměr služební trvati, jak bylo zjištěno, jen tak dlouho, dokud se účetní Š. nevrátí ze své zdravotní dovolené, šlo o služební poměr objektivně časově ohraničený, provázený smluvní jistotou, že skončí, jakmile se dostaví řečená událost časová. Okolnost, že se Š. nemusil vůbec vrátiti, že mohl třeba i zemříti, nemá v tomto případě právního významu, když bylo zjištěno, že Š. nastoupil službu zase dne 31. prosince 1924, že se tedy služební poměr dovolatelův nestal služebním poměrem bez určitého trvání. Také je bez právního významu dovolatelovo tvrzení, že nelze v tom, že souhlasil, by jeho služební poměr trval až do návratu účetního Š-a, spatřovati jeho vzdání se práva na výpověď, poněvadž podle §u 19 odstavec prvý zákona o obch. pom. služební smlouvy na určitou dobu uzavřené končí bez výpovědí uplynutím času, na který byly uzavřeny, dovolatel tedy nemaje nároku na výpověď, nemohl se výpovědi vzdáti ani výslovně ani poznatelně, způsobem v §u 863 obč. zák. uvedeným. Považuje-li dovolatel nesprávným tvrzení odvolacího soudu, že byl dne 8. října 1924 znovu přijat, ani po této stránce není uplatněný důvod dovolací opodstatněn, když je zjištěno, že toho dne byl jeho původní poměr služební zrušen a nahražen nově ujednaným poměrem služebním, majícím trvati, jak rovněž bylo zjištěno, tak dlouho, dokud se účetní S. nevrátí ze své zdravotní dovolené.

Citace:

Čís. 5406. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 546-548.