Čís. 5277.

Ke schůzi obecního výboru v Čechách jest pozvati všechny jeho členy, kteří se mohou dostaviti, nikoliv však i ty, kdož jsou trvale nepřítomni (konají válečnou službu).
Nezachování třídenní lhůty mezi obesláním členů výboru a schůzi výboru není samo o sobě důvodem neplatnosti usnesení. Rovněž není důvodem neplatnosti, že na obsílce jako pořad jednání byl uveden úpis válečné půjčky a nikoliv ujednání zápůjčky za účelem úpisu, o což vlastně šlo. Okolnost, že nebyli před usnesením obecního výboru zvoleni náhradníci za členy trvale nepřítomné a že ke schůzi byli pozváni a súčastnili se hlasování přebyteční náhradníci, nepůsobí sama o sobě neplatnost usnesení, nýbrž musilo by býti prokázáno, že by nebylo došlo k usnesení obecního výboru v témž smyslu, jak se skutečně stalo, kdyby byli bývali včas zvoleni náhradníci za členy trvale nepřítomné anebo kdyby přebyteční náhradníci se nebyli súčastnili jednání a hlasování.
(Rozh. ze dne 16. září 1925, Rv I 914/25.)
Žalobě banky proti obci o zaplacení zápůjčky poskytnuté obci za účelem úpisu válečné půjčky bylo vyhověno soudy všech tři stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Neoprávněny jsou výtky proti platnosti usnesení zastupitelstva (tehdy výboru) žalované obce ze dne 12. května 1916. V tomto směru trvá dovolací soud na svém rozhodnutí čís. pres. 865/24 (čís. sb. 4321), na něž poukazuje ostatně i dovolatelka. Nižší soudy zkoumaly správně platnost onoho usnesení, již žalovaná obec popřela, neshledaly však důvody neplatnosti uvedené žalovanou stranou tak závažnými, by uznaly usnesení ono neplatným. Šlo předně o zjištění, zda zachovány byly donucovací předpisy obec. zřízení, po případě zda nezachování jiných předpisů přivodilo neplatnost onoho usnesení. I v tomto směru byla věc posouzena správně po právní stránce. Co do řešení této otázky, jest úplně souhlasiti s nižšími soudy, že předpis §u 42 obecn. zříz. nelze vyložiti tak formalistický, by bylo nutno pozvati k sezení členy, o nichž jest jisto, že meškají ve válečné službě mimo obec, tak že se nemohou dostaviti k sezení naprosto, bezvýhradně. Zákonodárci šlo o to, by pozváni byli všichni členové, kteří se mohou dostaviti, by z nich nebyl nikdo vynechán, ať v čase obsílky díl ve svém bytě, čili nic. Ale vždy musí býti počítáno s možností, že se může dostaviti, i když obsílka bude sdělena členům jeho domácnosti. Kde je však zjištěna naprostá nemožnost účasti při sezení, jak tomu bylo ve válce u osob, jež nastoupily vojenskou službu mimo své bydliště a nebyly ještě propuštěny domů, nemůže nepozvání jich míti právní účin předpokládaný za jiných okolností. Dovolatelka přichází ostatně do rozporu sama s sebou, neboť v dalších vývodech rozeznává nepřítomnost trvalou a dočasnou. V tomto případě šlo nesporně o nepřítomnost trvalou, což postačí k správnému posouzení věci. Nezáleží proto na tom, že ke schůzi nebyli pozváni tři členové výboru, meškající mimo obec ve válce, jak bylo zjištěno doznáním žalované samotné. Ani další výtky nejsou oprávněny. Že nezachování třídenní lhůty mezi obesláním a sezením nepůsobí neplatnost usnesení, uznal nejvyšší soud již opětně v podobných případech. Totéž platí o skutečnosti, že jako bod jednání byl na obsílce uveden úpis válečné půjčky a nikoli sjednání zažalované zápůjčky. Na rozpor ten bylo sice poukázáno v rozhodnutí Rv II 464/23, citovaném dovolatelkou, ne však jako na důvod neplatnosti, nýbrž jako na skutečnost, jež mimo jiné vadila tomu, by mohl býti pokládán za napravený nedostatek záležející v tom, že členové nebyli řádně pozváni. Sama pro sebe však skutečnost tato nemůže přivoditi neplatnost usnesení již proto, že bylo jistě známo všem členům výboru, že úpis válečné půjčky nemůže se státi bez současného sjednání zápůjčky. Skutečnosti, že nebyli před usnesením zvoleni náhradníci za členy trvale nepřítomné, a že k schůzi byli pozváni a účastnili se hlasování přebyteční náhradníci, nepůsobí podle zákonného předpisu neplatnost usnesení. Zákon sám nestihá tyto skutečnosti tak dalece, by prohlásil usnesení neplatným, jakmile nastaly. Bylo by proto třeba dalších okolností, t. j. žalovaná strana musila by prokázati, že by nebylo došlo k usnesení v témže smyslu, kdyby bylo došlo v čas k náhradní volbě za členy trvale nepřítomné, anebo kdyby přebytečných pět náhradníků nebylo se účastnilo jednání a usnášení se. To platí ostatně i o okolnostech shora namítaných. Že došlo skutečně k usnesení o sjednání zápůjčky se žalobkyní, t. j. její právní předchůdkyní, bylo zjištěno nižšími soudy bezvadně již na základě protokolu o jednání.

Citace:

Čís. 5277. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 316-318.