Čís. 5161.

Zajišťovací převlastnění lze v exekučním řízení ochrániti žalobou dle §u 258 ex. ř., nikoliv dle §u 37 ex. ř.
(Rozh. ze dne 30. června 1925, Rv II 703/24.)
Žalobkyně domáhala se žalobou podle §u 37 ex. ř. zrušení exekuce, tvrdíc, že zabavené věci byly na ni vlastnicky převedeny ku zajištění. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení jest opodstatněn. Netřeba řešiti otázku, zda zajištění pohledávky jest dostatečným dů- vodem k nabytí vlastnictví, ani, zda jest ve sporném případě dostatečné odevzdání k nabytí držby věcí převedených k zajištění, ježto k rozhodnutí sporu stačí rozřešení otázky, zda zajišťovací převod poskytuje právo na vyloučení věcí z exekuce. Tuto otázku sluší zodpověděti záporně. Jde jedině o otázku formálního práva, neboť jejím obsahem jest úvaha o způsobu, jakým věřitel, opírající svůj nárok o zajišťovací převod, jest oprávněn tento svůj nárok ochrániti v exekučním řízení, povoleném jinému věřiteli proti témuž dlužníku. Rozborem právních předpisů §§ 37 a 258 ex. ř. dospívá se k těmto závěrům: Odpor dle §u 37 ex. ř. opírá se o práva, činící výkon exekuce nepřípustným. Tato žaloba směřuje k tomu, aby předmět do exekuce vzatý byl odňat exekučnímu řízení, a, když je žalobě vyhověno, jest exekuci zrušiti z moci úřední. Proti tomu § 258 ex. ř. vyřizuje střetnutí se exekučního práva zástavního se zástavním právem jinak nabytým, po případě i zadržovacím právem, neboť žalobou dle tohoto předpisu lze uplatniti zástavní právo nebo přednostní právo ku předmětům v oné době exekučně zabaveným, nebyly-li v držbě oprávněného. Žaloba nečelí k odnětí předmětu z exekučního řízení, nýbrž k ochránění práva na přednostní úkoj z výtěžku. Ani v tom ani v onom případě neuvádí exekuční řád oněch práv, která by činila nepřípustným výkon exekuce a která dávají nárok na přednostní úkoj. Tato otázka jest otázkou práva hmotného. Vychází-li se však z §u 10 čís. 3 konk. řádu, sluší zdůrazniti, že formě, ve které se zajišťovací převod v životě hospodářském jeví, odívaje se v roucho práva vlastnického, nesmí býti přikládán význam rozhodující. Třeba míti na mysli, že strany nechtěly, by osoba oprávněná nabyla práva vlastnického ve smyslu občanského zákona, nýbrž že zamýšlely, by oprávněný dosáhl jen zajištění. Staví-li citovaný předpis konkursního řádu osobní věřitele, nabyvší k zajištění svých nároků věci úpadcovy, na roveň oddělným jeho věřitelům, je tím s dostatek objasněn dosah oprávnění, vyplývajícího pro strany, opírající svůj nárok o zajišťovací převod. Jest-li dle toho v úpadkovém řízení, které ve své podstatě jest generální exekucí, osobní věřitel, nabyvší k zajištění svých nároků určité věci úpadcovy, oprávněn dojíti z těchto kusů majetkových odděleně a před ostatními věřiteli uspokojení, nemůže tomu býti jinak v řízení exekučním. Z toho plyne, že věřitel, ze zajišťovacího převodu oprávněný, má v exekučním řízení, nejsa držitelem (detentorem) věcí, totéž postavení jako osoba třetí, o níž mluví § 258 ex. ř., jelikož mu, hledíc k §u 10 čís. 3 konk. řádu, přísluší jen nárok na přednostní uspokojení z výtěžku těch věcí a to již před splatností jeho pohledávky, zajišťovacím převodem chráněné. Opírá-li tedy žalobkyně vylučovací žalobu toliko o zajišťovací převod, není v právu.

Citace:

Čís. 5161. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 119-120.