Čís. 5240.

Zákon o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. Pro nárok obchodního pomocníka dle §u 29 zák. jest lhostejno, zda a kdy si našel nebo najíti mohl jiné zaměstnání.
(Rozh. ze dne 1. září 1925, Rv I 979/25.)
Žalobce byl vedoucím inženýrem u žalované firmy, byv služební smlouvou přijat až do konce března 1926. Byv dnem 31. července 1924 propuštěn, domáhal se na žalované zaplacení služebních požitků za zbývající služební dobu. Žalovaná namítla mimo jiné též, že žalobce byl v době od 1. listopadu 1924 do konce prosince 1924 zaměstnán jinde, za kteréžto dva měsíce měl příjem 24 000 Kč. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě potud, že srazil ze zažalovaného peníze oněch 24 000 Kč. Odvolací soud přiznal žalobci i oněch 24 000 Kč a uvedl v tomto směru v důvodech: V §u 29 zákona o obchodních pomocnících ze 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. jest ustanoveno, že zaměstnanec, byl-li zaměstnavatelem bez důležitého důvodu předčasně propuštěn, muže bez újmy případných dalších nároku na náhradu škody žádati kromě dílu odměny svým dosavadním výkonům přiměřeného odměnu, která mu podle smlouvy náleží za čas, který by musil projíti až do skončení služebního poměru uplynutím určeného smluvního času a že celá odměna se stane dospělou zrušením služebního poměru. Stejné ustanovení obsahuje § 32 zákona o statkových úřednících ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. zák. jenom, že poslední věta do něho nebyla pojata. Naproti tomu obsahuje §em 150 třetí dílčí novely k obč. zák. ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák. nově vsunutý § 1162 b) obč. zák. tento předpis s tím obmezením, že zaměstnanec musí si dáti zaúčtovati, co ušetřil, protože nekonal služeb, anebo co si vydělal jinak, nebo čeho schválně si nevydělal, ač mohl. Podle §u 153 novely zůstávají však netknutými dřívější zvláštní předpisy, upravující služební poměry (zvláště živnostenský řád, zákon o obchodních pomocnících, zákon o statkových úřednících) a ustanovení novely lze použiti jen na takové otázky služebního poměru, o nichž není ustanovení ve zvláštních zákonech. § 29 zák. o obch pom. § 32 zákona o statkových úřednících a § 84 živn. řádu obsahují však zvláštní předpis o tom, jaké nároky zaměstnanec muže činiti, byl-li propuštěn bez důležitého důvodu, a § 29 zák. o obch. pom. ustanovuje dokonce výslovně, že mzda stává se celá splatnou rozvázáním služebního poměru. Tomuto předpisu nemůže býti podle §u 6 obč. zák. dán jiný výklad, než že pro nárok propuštěného jest zcela lhostejno, zda a kdy jiné zaměstnání našel (Mayer-Grünberg §u. 359 AC 2353 8 4 3 čís. 3939. Gl. U. 6754 13/J 14 Rv II 1430/13, sb n. s. čís. 1411), poněvadž v době, kdy mzda jest splatnou, jest ještě zcela nejisto, zda a kdy jiné zaměstnání najde. Ehrenzweig sice uvádí v §u 373 stránka 459, že nyní § 1162 b) by měl býti přijat k výkladu §u 29 zák. o obch. pom., poněvadž jinak se přijde k nedozírným důsledkům při hojných dlouhých ba doživotních smlouvách. Takovýto výklad byl by však v přímém rozporu s jasným zněním donucovacího předpisu §u 29 zák. o obch. pom. a §u 153 III díl. nov. Tohoto názoru jest asi též Mayr-Harting v II. svazku § 384 stránka 243, poněvadž nevyvrací sice přímo názor Ehrenzweigův, spokojuje se ale tím, že jeho názor uvádí v poznámce 20. Soud odvolací jest proto právního názoru, že žalobci přísluší mzda celá a že následkem toho odpočítání 24 000 Kč, které ve svém novém postavení bral, se stalo neprávem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce sdílí dovolací soud názor odvolacího soudu a poukazuje dovolatelku na správné důvody napadeného rozsudku. Názor odvolacího soudu, že vzhledem k jasnému ustanovení §u 153 III. dílčí
novely k obč. zákoníku nepřichází v úvahu předpis §u 1162 b) tohoto zákona, neodporuje nikterak vysvětlivkám bývalého ministerstva spravedlnosti ve Vídni ve věstníku na rok 1916, strana 118, které se vůbec nezabývají §em 29 zákona o obchodních pomocnicích. Úvaha, že tento předpis, zejména při doživotních služebních smlouvách, může po případě vésti k nemožným a zaměstnavatelovu existenci ohrožujícím důsledkům, mohla by býti podnětem pro změnu tohoto §u zákonodárcem, neopravňuje však soudy, by proti všem vykládacím pravidlům přiznaly §u 29 zákona o obch. pom. a §u 153 třetí dílčí novely k obč. zák. slovné znění a smysl, jehož tyto zákonné předpisy skutečně nemají.

Citace:

Čís. 5240. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 249-251.