Čís. 5523.

Jest na vymáhajícím věřiteli, by v návrhu na povolení exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky dlužníkovy proti pojišťovně ze smlouvy o požárním pojištění nemovitosti prokázal, že peníz, na nějž má dlužník nárok, nemá sloužiti ku znovuvybudování nebo znovuzřízení budovy. Neučinil-li tak, jest poddlužník (pojišťovna) oprávněn k rekursu do usnesení povolujícího exekuci.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1925, R I 1028/25.)
Ku vydobytí peněžité pohledávky byla vymáhajícímu věřiteli povolena exekuce na dlužníkovo zboží. Výkon exekuce byl zmařen tím, že skladiště dlužníkovo i se zbožím shořelo. Napotomnímu návrhu vymáhajícího věřitele, by mu ku vydobytí oné peněžité pohledávky byla povolena exekuce zabavením pohledávky dlužníka proti pojišťovně M. na pojistné a by mu tato pohledávka byla přikázána k vybrání, soud prvé stolice vyhověl a zakázal poddlužnici (pojišťovně M.), by neplatila dlužníku na zabavenou pohledávku, a dlužníku zakázal disposici se zabavenou pohledávkou. Rekursní soud k rekursu poddlužnice exekuční návrh zamítl. Důvody: Dle dosud platného ustanovení dvorního dekretu ze dne 8. července 1828, čís. 2354 sb. z. s. a § 290 čís. 2 ex. ř. jsou pojišťovací obnosy, které příslušejí straně povinné ze smlouvy pojišťovací, týkající se pojištění budov a jich příslušenství, musí-li těchto obnosů podle stanov pojišťovacího ústavu po- užito býti k opětnému vystavení a opětnému zřízení poškozené budovy neb k doplnění příslušenství, z exekuce úplně vyňaty. Náleželo tedy podle §u 54 čís. 3 ex. ř. vymáhající straně, by hned v návrhu exekučním prokázala, že zajištěný obnos podle stanov nemá sloužiti onomu účelu a v tomto případě tedy exekuci podléhá. Jelikož průkazu tohoto tu není, měl již prvý soud návrh exekuční zamítnouti a netřeba se proto s ostatními vývody rekursu blíže ještě zabývati. V důsledku toho příčí se i obstávka napadeným povolením exekuce poddlužnici vydaná zákonu, pročež oprávnění poddlužnice k tomuto rekursu po rozumu §u 294 poslední odstavec ex. ř. jeví se býti ospravedlněné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka míní, že, když byl dán poddlužnici příkaz podle §u 301 ex. ř. ku vyjádření o zabavené pohledávce, příslušející povinné straně proti poddlužnici na základě pojišťovací smlouvy a když se poddlužnice vyjádřila, je tím celá věc vyřízena pro soud exekuci povolující, že v takovém případě nemůže býti použito předpisu §u 294 poslední odstavec ex. ř., že tomuto předpisu sluší rozuměti tak, že poddlužnice může si stěžovati jenom, když je opatřeními soudu obmezena ve svých právech. Když však tvrdí poddlužnice, že nejde o zabavitelný nárok, že takový nárok nemůže býti zasažen zapovědí, a že proto poddlužnice nepotřebuje si stěžovati. V druhém směru spatřuje stěžovatelka nesprávné posouzení právní v tom, že rekursní soud ukládá jí, by podle §u 54 čís. 3 ex. ř. prokázala už v exekučním návrhu, že pojistná náhrada nemá podle stanov sloužiti k účelu §u 290 čís. 2 ex. ř., že tedy podléhá soudnímu zabavení. Stěžovatelka míní, že jí nemůže býti ukládáno, by už předem konala obtížná vyhledávání o povaze požárního pojištění a čekala, až ji předstihne snad lépe nežli ona s věcí obeznámený věřitel. Míní, že soud povolil exekuci na základě jí uvedených okolností a že teprve s povolením exekuce vyzval poddlužnici ku vyjádření, že by tedy tato mohla navrhovati nejvýše, by povolení exekuce bylo odvoláno na základě jí předvedených důkazů, pokud se týče, by v novém usnesení povolujícího soudu bylo vysloveno, že se povolená exekuce nevztahuje na zabavený nárok, jelikož jest nezabavitelný, to ovšem za předpokladu, kdyby bylo považováno nutným tuto okolnost dáti zjistiti samostatným usnesením povolujícího soudu, a že by poddlužnici teprve do tohoto druhého usnesení příslušelo právo rekursu. Leč těmito vývody nebylo vyvráceno správné a zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. Pokud stěžovatelka upírá poddlužnici vůbec právo ku rekursu v tomto případě a dopouští jedině, že by si mohla poddlužnice stěžovati teprve do druhého usnesení povolujícího soudu, jak je má na mysli podle svých předchozích vývodů, nemá ovšem toto její mínění opory v zákoně. Rekurs podle §u 294 čtvrtý odstavec c. ř. s. může poddlužnice opírati o vývod, že údaje návrhu neospravedlňují povolení exekuce, tedy v podstatě o to, že platební zápověď sama o sobě se příčí zákonu, nebo že poddlužnice byla jí stižena nenáležitě, nebo že jí dány byly zákonem neodůvod- něné příkazy. Poněvadž šlo o zabavení pohledávky, příslušející povinné straně proti poddlužnici na základě pojišťovací smlouvy, a poněvadž zabavení takových pohledávek je obmezeno způsobem v §u 290 čís. 2 ex. ř. uvedeným, poněvadž tedy v tomto směru by šlo o nezabavitelnou pohledávku, rekursní soud uznal správně, že stěžovatelce náleželo podle §§ 54 čís. 3 a §u 55 druhý odstavec ex. ř., by prokázala, již v exekučním návrhu, zda pojistná náhrada je zabavitelna, totiž, zda neslouží účelu §u 290 čís. 2 ex. ř. Proto byly údaje návrhu nedostatečné, proto neospravedlňovaly povolení navrhované exekuce a proto byla poddlužnice podle §u 294 čtvrtý odstavec ex. ř. oprávněna, by si stěžovala již do exekučního povolení, což ostatně bylo s hlediska její zájmu, které je povinna jako pojišťovna také po zákonu zastupovati, nezbytno, nemělo-li usnesení, kterým by pojistná náhrada byla odňata účelu, jemuž podle stanov i podle zákona má sloužiti, nabýti i proti ní právní moci se všemi a to nejen s formálními, nýbrž i hmotněprávními účinky. V druhé řadě byl by tak zmařen zákonem chráněný účel pojistných náhrad požárních.

Citace:

Čís. 5523. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 751-753.