Čís. 5199.

Lze povoliti přímo bez předchozího zabavení prodej zájemně pro činžovní pohledávku popsaných svršků.
Účel a význam zájemného popsání.
Ve vyrovnávacím řízení zůstává zákonné zástavní právo pronajímatelovo (§ 1101 obč. zák.) odlučovacím právem, pro které může býti vedena exekuce i za vyrovnacího řízení. Je lhostejno, zda při zahájení vyrovnávacího řízení exekuce již započala a v jakém je období; není ani třeba, aby v té době byl zde již exekuční titul.
(Rozh. ze dne 6. srpna 1925, R I 623/25.)
Usnesením ze dne 17. března 1925 bylo o jmění Jana W-a zahájeno řízení vyrovnací. Dne 4. března 1925 podal Heřman R. proti Janu W-ovi žalobu o zaplacení dlužné činže a zároveň žádal o zájemné popsání vnesených svršků. Tomuto návrhu bylo vyhověno, rozsudkem pro zmeškání ze dne 19. března 1925 bylo pak pravoplatně vyhověno žalobě. Návrh Heřmana R-a, by byl povolen prodej zabavených svršků, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Již před zahájením vyrovnacího řízení nabyl vymáhající věřitel podle §u 1101 obč. zák. zákonného zástavního práva na vnesených svršcích povinného ku zajištění případných nedoplatků činžovních. Uplatnění tohoto zástavního práva stalo se soudním popsáním dlužníkových svršků. Ovšem bylo toto zástavní právo zprvu podmíněným a na tom závislým, že bude pro činžovní pohledávku dosaženo vy- konatelného titulu. Podmínka tato byla splněna. Poukaz na § 10 (1) vyr. řádu, jenž prý vadí návrhu, by zástavní právo bylo realisováno, jest lichým. Především přehlíží prvý soud, že onen předpis zákona nedovoluje pouze nabytí soudcovského zástavního nebo úkojného práva po zahájení vyrovnacího řízení, že však tu jde o zástavní právo zákonné, jež již před zahájením vyrovnání tu bylo a také bylo uplatněno. Nebylo proto zapotřebí, by po zahájení vyrovnání spolupůsobil soudce k založení zástavního (úkojného) práva. Dle §u 11 vyr. ř. nejsou oddělná práva, a takové bylo pro vymáhajícího věřitele založeno výkonem zájemného popsání, dotčena zahájením vyrovnacího řízení. Ani ustanovení §u 12 (1) vyr. ř. nebrání uskutečnění zástavního práva, ježto předpis ten vztahuje se jen na soudcovská zástavní práva, nikoliv však na zástavní práva zákonná nebo smluvní, jichž bylo nabyto již před zahájením vyrovnacího řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovateli jest napadené usnesení rekursního soudu právně mylným ve dvou směrech: a) Především proto, poněvadž rekursní soud povolil přímo prodej zájemne pro činžovní pohledávku popsaných svršků bez předcházejícího zabavení. Stěžovatel míní v této příčině, že zájemné popsání není zabavením, nýbrž prozatímním opatřením, kterým se neuskutečňuje zástavní právo. Míní, že to vyplývá z článku XIII. čís. 6 uvoz. zák. k ex. řádu ve spojitosti se článkem XXVII. a poukazuje na literaturu (Neumann Exekutionsordnung II. vydání str. 750 ku §u 264 ex. ř.) a judikaturu, b) Za druhé proto, poněvadž rekursní soud nepřihlížel, že nabytí soudcovského práva zástavního jest na překážku zahájení vyrovnacího řízení, a poukazuje v této příčině na § 10 vyr. řádu. Leč těmito vývody nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení. Ad a) Byť i šlo o prozatímní opatření, přece jenom vyplývá z dvorního dekretu ze dne 5. listopadu 1819, čís. 1621 sb. z. s., a z předpisu §u 1101 obč. zák., že neběží při zájemném popsání o to, by zástavní právo bylo teprve uskutečněno, anebo zákonitě proměněno bylo v soudcovské právo zástavní, nýbrž o to běží, jak to řečený dvorský dekret výslovně uvádí, by zákonné zástavní právo bylo ochráněno a zabezpečeno, jmenovitě proti nebezpečenství vyvlečení vnesených svršků a aby pronajímateli opatřen byl důkaz, na které věci se podle §u 1101 obč. zák. vztahuje jeho zákonné právo zástavní. Tento význam zájemného popsání nebyl oslaben předpisem §u 139 III. dílčí novely, naopak byl tento význam zvýšen a prohlouben novou úpravou předpisu §u 1101 obč. zák. Poněvadž jest zájemným popsáním zákonné právo zástavní přesně zjištěno, může zajisté, jakmile jsou splněny další předpoklady každého řízení exekučního (§§ 1 a 7 ex. řádu), — průkaz řádného titulu exekučního — podle §u 264 odstavec prvý ex. ř. přistoupeno býti přímo ku povolení prodeje, neboť toto zahrnuje v sobě povolení proměny zákonného, protokolem o zájemném popsání na jisto postaveného práva zástavního v exekuční právo zástavní, což se podle nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 16. dubna 1898, čís. 8854 vykonává pouhou poznámkou na protokole o zájemném popsání a zápisem takto exekučně zabavených věcí do zájemného rejstříku. Tomuto pojetí nebrání ministerstvem spravedlnosti ve výnosu ze dne 6. března 1902, čís. 4121 projevený právní názor, že zájemné popsání není úkonem exekučním, jmenovitě exekucí ku zajištění, nýbrž prozatímním opatřením podle článku XXVII. ve smyslu druhého odstavce druhého dílu exekučního řádu, neboť byla již vyložena zvláštní povaha a zvláštní účel tohoto prozatímního opatření, při čemž jest se zmíniti o tom, že při něm přicházejí podle čl. XXVII. odstavec prvý uvoz. zák. k ex. řádu předpisy exekučního řádu v úvahu jenom ve příčině řízení (§§ 378 ex. ř., 402 ex. ř.), naproti tomu vydáním exekučního řádu zůstaly nedotčeny hmotné předpoklady pro povolení zájemného popsání, že tedy zejména není zapotřebí, by osvědčena byla činžovní pohledávka a by osvědčeno bylo nebezpečenství, neboť zájemné popsání povoliti jest jedině podle žaloby o činži. Posléze sluší poukázati k tomu, že zájemným popsáním na jisto postavené zákonné právo zástavní podle §u 1101 obč. zák. nepozbývá hmotněprávního rázu ani tím, že jest uplatňováno řízením exekučním, neboť dává oprávněnému při rozvrhovém řízení právo na úkoj v pořadí jemu vlastním. Ad b) Z toho v druhé příčině vyplývá, že ve vyrovnávacím řízení zůstává zákonné právo zástavní pronajímatelovo (srv. § 48 čís. 4 konk. řádu) odlučovacím právem, pro které může býti vedena exekuce i za vyrovnávacího řízení (§ 11 čís. 1 vyrov. řádu) a je při tom lhostejno, zda při zahájení vyrovnávacího řízení exekuce již započala, v jakém jest období, ba ani není zapotřebí, by v té době tu byl již titul exekuční. To však všecko vyložil již rekursní soud obsažně a přiléhavě, pročež postačí, bude-li poukázáno ku správnému odůvodnění napadeného usnesení.

Citace:

Čís. 5199. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 194-196.