Čís. 5487.

Pro způsobilost, býti stranou, jest podstatno pouze, zda jde o právní podmět, jenž jest schopen míti vlastní jmění jako soubor práv a závazků, nepodstatno však, zda dotyčný podmět může svými právy a závazky volně nakládati, či zda jest ve správě jmění více méně obmezen dozorčí činností jiného právního podmětů.
Stranou mohou býti i ústavy. Jest jím též »Zemská škola gobelínová a kobercová ve Valašském Meziříčí.«
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1925, R I 937/25.)
Zemská škola gobelínová a kobercová ve Valašském Meziříčí domáhala se na žalovaném zaplacení za dodaný koberec. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu, maje za to, že se žalobkyni nedostává způsobilosti ke sporu.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by pomina zrušovací důvod svého rozhodnutí dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Jako žalobkyně vystupuje »Zemská škola gobelínová a kobercová ve Valašském Meziříčí«, zastoupená prozatímním správcem Jaroslavem K-em, který udělil právnímu zástupci procesní plnou moc ze dne 22. března 1924. Za sporu udělil také moravský zemský výbor témuž právnímu zástupci procesní plnou moc ze dne 1. srpna 1924. První soud uznal žalující stranu za procesně způsobilou, druhý soud žalující straně procesní způsobilost upřel, vycházeje z názoru, že žalující škola není samostatným podmětem práv, nýbrž pouhým zemským ústavem, který nemá vlastního jmění, jímž by mohl samostatně nakládati a že podléhá disposicím zemského výboru. Již v tomto směru jest předeslati, že nutno dobře rozeznávati mezi způsobilostí býti ve sporu stranou, totiž způsobilostí, uplatniti a hájiti ve sporu práva vlastním jménem, a mezi procesní způsobilostí, totiž způsobilostí samostatně ve sporu jako strana jednati, ať osobně nebo zástupcem. Nutno dále rozeznávati mezi způsobilostí, býti stranou, a mezi vojnou a omezenou disposicí co do správy majetku. Co do způsobilosti, býti stranou jest podstatno toliko, zda jde o právní podmět, který je schopen míti vlastní jmění jako soubor práv a závazků, nepodstatno naproti tomu, zda dotyčný právní podmět může svými právy a závazky volně nakládati, či je-li ve správě jmění více méně omezen dozorčí, nebo jinakou mocí jiného právního subjektu. Pro souzený případ jde o otázku, možno-li žalující škole přiznati vlastnost právnické osoby. V tom směru nutno vycházeti ze zjištění odvolacího soudu, převzatého z části od prvého soudu, z části samostatně učiněného z dopisu moravského zemského výboru ze dne 28. srpna 1925, že žalující škola je vlastně dílnou na výrobu koberců a gobelínů, že je vedena po obchodnicku, že na její účet jdou též platy zaměstnanců, že náklad na školu hradí se jednak z výtěžku za prodané zboží, jednak z příspěvků státních, zemských a jiných veřejných činitelů, že stanovy nevešly dosud ve všech bodech v platnost (není zjištěno v kterých), že zejména kuratorium nebylo utvořeno, že vrchní dozor zůstal moravskému zemskému výboru a že poměr ředitele k zemskému výboru je upraven smlouvou a instrukcí. Odvolací soud zjišťuje dále ještě z uvedeného dopisu, že gobelínová a kobercová škola byla převzata roku 1908 zemským výborem, z čehož usuzuje, že jde o ústav zemský, který nemá vlastní vůle a samostatnosti, jak by tomu bylo u právnické osoby, že naopak podléhá výhradně disposicím zemského výboru. Bylo již řečeno, že větší nebo menší omezení disposice ředitelovy při správě ústavu nepadá co do vlastnosti právnické osoby ústavu na váhu. Výhradně na váhu padá jen, zda je tu zákonem uznaná možnost neosobního jmění, sledujícího určitý dovolený účel, a co jest substrátem, pomocí kterého se tohoto účelu má dosáhnouti. Že tímto substrátem není určitá jednota osob (korporace podle §§ 26 a 27 obč. zák.) jest na bíledni, ale substrátem tu není ani určitý majetek, který by jako základní fond měl úkolu sloužiti (nadace podle §u 646 obč. zák.). Tím však ještě nejsou vyčerpány všechny zjevy právnických osobností a všechny možnosti samostatné právní existence. Jsou tu ještě ústavy, které nemajíce pevného základního (nadačního) majetku, byly zřízeny — ať již státem, nebo jinou veřejnou korporací nebo soukromníkem — k účelům všeužitečným, zejména také kulturním, které mají samostatnou organizaci a samostatné zastoupení a které sledují svůj cíl prostředky majetkovými, (sr. také Stubenrauch k § 26 obč. zák. pozn. 4). O takový ústav jde i v souzeném případě. Právní povahu žalující školy v nedostatku jiných předpisů nutno posuzovati jen podle jednotlivostí případu. Podle zjištění nižších soudů a dopisu zemského výboru, jehož obsah si odvolací soud osvojil a podle §u 1 stanov jest účelem školy po stránce technicko-průmyslové vštípiti žákům technickou dovednost a poskytnouti obyvatelstvu chudého kraje valašského nový pramen výživy, a po stránce vychovatelské, vésti žáky k pořádku. Pramenem příjmů jsou škole mimo subvence, (které pro právní povahu škol úlohu nehrají) výtěžky za prodané zboží, které je vyráběno nejen žáky, nýbrž i dělníky za mzdu. Podle smlouvy a instrukcí jest dosavadní správce smluvním zaměstnancem zemského výboru, s nímž se smlouva rok od roku prodlužuje, a jenž má mimo jiné také povinnost nakupovati materiál, vydávati jej ke zpracování, platiti mzdy dělníkům, přejímati vyrobené zboží a starati se o odbyt vyrobeného zboží, což jest jedním z hlavních úkolů správce. Příjmy správce hradí se na prvním místě z prostředků školy. Uváží-li se, že vyučování trvá jen tak dlouho, pokud je toho k řádnému vyučení se třeba (podle stanov asi 6 až 8 neděl) a uváží-li se uvedené okolnosti, jest z toho zřejmo, že nejde tu o zemskou školu v pravém slova smyslu (jako na př. zemská škola reálná), nýbrž o podnik samostatně organisovaný se samostatným zastoupením na venek, o podnik ne nepodobný obchodnímu závodu, který si pracovníky odborně vzdělává, zejména když podle instrukce může býti výroba gobelínů a koberců svěřena toliko absolventům této školy. Proto nelze klásti váhu ani na označení »Zemská« škola, ani na slova dopisu zemského výboru, že školu roku 1908 převzal, a jest souhlasiti s názorem zemského výboru, vysloveným v témže dopisu, že nelze nazírati na tuto školu jako na zemský ústav v pravém slova smyslu. Z toho, co posud uvedeno, je zjevno, že žalující strana je samostatným právním podmětem a že má způsobilost býti ve sporu stranou. Druhou otázkou jest otázka zastoupení této právnické osoby. V tomto směru netřeba řešiti otázku, zda i správce školy sám a bez schválení zemského výboru mohl jménem školy žalobu podati, když jde o zaplacení kupní ceny za prodaný koberec a když podle instrukce má správce se starati o odbyt zboží, když jest povinen dlužné pohledávky zavčas upomenouti a čeho třeba k jejich včasnému vydobytí zaříditi. Netřeba tuto otázku řešiti proto, že zemský výbor sám za sporu udělil procesní plnou moc témuž zástupci, jemuž ji udělil správce školy, uvědomiv o tom procesní soud ještě zvlášť a když takto vedení sporu schválil. I kdyby tu nějaký nedostatek zvláštního zmocnění v tom směru původně byl býval, byl dodatečně napraven (§§ 6, 7, 477 čís. 5 c. ř. s.) Není tu tedy důvodu pro zrušení prvního rozsudku a řízení, jak odvolací soud učinil.

Citace:

Čís. 5487. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 690-692.