Čís. 5168.

Předpis §u 72 knih. zák. má na mysli jen další knihovní zápisy proti dosavadnímu vlastníku, nevztahuje se však na knihovní převod zajištěné pohledávky. Při rozdělení nejvyššího podání za vydraženou nemovitost jest dbáti také změn, které nastaly v knihovním stavu po poznámce příklepu až do dne rozpočetního roku, leda že by směřovaly proti dosavadnímu vlastníku.
Opomenutí přihlášky podle §u 171 odstavec třetí ex. ř. nemá škodlivých následků.
(Rozh. ze dne 2. července 1925, R I 523/25.)
Na domě čp. 493, jehož jedna polovice náleží Hynku K-ovi a druhá polovice náležela Janu K-ovi, vloženo bylo ode dne 2. září 1919 právo zástavní za kauční pohledávku spolku »Včela« do výše 6 500 Kč. Polovice domu Jana K-a vydražena a přiklepnuta byla Kateřině C-ové dne 12. listopadu 1924. Po právoplatném příklepu, ale před rozpočetním rokem, propustila »Včela« postupní listinou ze dne 9. prosince 1924 z hypotéky polovici domu Hynka K-a a postoupila mu současně svou kauční pohledávku, vtělenou na druhé polovici domu, která byla již vydražena. V důsledku toho vložen byl dne 15. prosince 1924 na polovici domu Hynka K-a výmaz práva zástavního a na druhou polovici, patřivší dříve Janu K-ovi, převod kauční pohledávky na Hynka K-a. Hynek K. přihlásil k rozpočetnímu roku, který byl konán dne 27. ledna 1925, v rámci a v pořadí jemu postoupené kauční pohledávky různé pohledávky, které vznikly proti povinnému Janu K-ovi, celkovým penízem 6 500 Kč a předložil také prvopis postupní listiny, opatřený též potvrzením o knihovním převodu. Knihovní věřitel František K. pořadím zadnější, podal proti přihlášeným pohledávkám Hynka K-a odpor jen z toho důvodu, že má býti hleděno ke knihovnímu stavu v den dražby a nikoli ke knihovnímu stavu, který nastal převodem pohledávky až po dražbě; proti výši a správnosti přihlášených pohledávek Hynka K-a odpor podán nebyl. Soud prvé stolice přikázal Hynku K-ovi 6 500 Kč, rekursní soud zamítl návrh Hynka K-a na přikázání 6 500 Kč.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
František K. mohl podati do rozpočetního usnesení rekurs podle §u 234 odstavec prvý ex. ř. jen z důvodu, ze kterého podal odpor, a nikoli také z celé řady jiných důvodů, které uplatňoval teprve v rekursu. Rekursní soud odvolav se na čl. XXVI. uvozovacího zákona k exekučnímu řádu a na § 72 knih. zák., vyhověl rekursu Františka K-a a zamítl přihlášku Hynka K-a podstatně z toho důvodu, že převod kauční pohledávky po příklepu jest bezúčinným a že původní věřitelka »Včela« žádných nároků nepřihlásila. Názoru rekursního soudu nelze přisvědčiti. Na místo poznámky exekuční dražby podle §u 72 knih. zák. nastoupila poznámka udělení příklepu podle §u 183 odstavec třetí ex. ř., pro niž platiti má nyní podle čl. XXVI. uvoz. zák. k ex. ř. předpis §u 72 knih. zák. Tento předpis se však na tento případ nehodí, neboť upravuje jen účinky dalších knihovních zápisů proti dosavadnímu vlastníku. Zmíněným postupem
— jako každým postupem — nastala jen změna v osobě věřitelově, ale nezměnilo se nic ani na osobě dlužníkově, ani na pohledávce. Právo postupníkovo zůstalo totožným s právem postupitelovým (§ 1394 obč. zák.), takže mohl požadovati od postoupeného dlužníka totéž co mohla požadovati dřívější věřitelka; dlužníkovo postavení zůstalo nezměněno (§ 1395 obč. zák.) a proti němu další knihovní zápis se nestal. Jde tedy již jen o otázku, zda měl exekuční soudce při rozdělení nejvyššího podání přihlížeti ke knihovnímu stavu, jaký byl v době rozpočetního roku, či jen ke knihovnímu stavu, jaký byl v době příklepu, jak to bylo odporem uplatněno. Z předpisu §u 214 odstavec prvý ex. ř., podle něhož má býti přihlíženo ke knihovnímu výtahu, doplněnému až ke dni poznámky příklepu, mohlo by se zdáti, že další změny knihovního stavu mají zůstati při rozpočetním roku nepovšimnuty. Ale takový výklad odporoval by jiným předpisům exekučního řádu i praktické potřebě. Podle §u 210 ex. ř. jest přihlížeti k nárokům, pokud vycházejí na jevo z veřejné knihy jako po právu jsoucím. Podle §u 213 ex. ř. může býti podán odpor proti přihlášeným nebo z veřejné knihy zjevným nárokům. Podle §u 224 ex. ř. mají býti zapravený pohledávky, vzniklé v rámci úvěrní nebo kauční hypotéky až do dne posledního rozpočtového roku. Ze všech těchto předpisů jde na jevo, že při jednání podle §u 209 ex. ř. má býti dbáno přítomného a po právu jsoucího knihovního stavu, třebaže se změnil teprve po příklepu, ale ovšem s ohledem na předpis §u 72 knih. zák. co do nových zápisů proti dlužníkovi (§ 237 ex. ř.). Nutno tedy předpis §u 214 odstavec prvý ex. ř. vykládati tak, že exekuční soudce nesmí jednati bez doplněného knihovního výtahu, nikoliv tak, že by sice každý jiný zájemník musil podle §u 443 obč. zák. dbáti změněného knihovního stavu, jen exekuční soudce nikoliv. Právem tedy první soudce přihlížel k postupu z veřejné knihy patrnému, to tím spíše, že mu tento postup byl také vykázán prvopisem postupní listiny, opatřené potvrzením o knihovním zápisu podle §u 210 ex. ř. (srv. také Neumann komentář k čl. XXVI. uvoz. zák. k ex. ř. a rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ve Vídni čís. 560 sb. Nowak). Okolnost, že »Včela« nepřihlásila podle §u 171 odstavec třetí ex. ř. nejpozději při dražebním roku pohledávky, které jí do té doby v rámci úvěrní hypotéky skutečně vzešly, jest bez významu, protože účelem zákona jest jen informace koupěchtivých, ale zákon nějakých zlých následků na opomenutí to nestanoví.

Citace:

Čís. 5168. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 130-132.