Čís. 5580.

Zavázal-li se kupitel nemovitosti, že zaplatí dávku z přírůstku hodnoty a závazek jeho byl na koupené nemovitosti zajištěn, jest oprávněn, zaplativ dávku, domáhati se na prodateli, by mu na svůj náklad vydal prohlášení výmazu schopné, třebas zajištěni stalo se pouze na přání kupitele bez příkazu a předchozího vědomí prodatele.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1925, Rv I 1349/25.)
Ve smlouvě, jíž koupili od žalovaných nemovitost, zavázali se žalobci, že zaplatí veškeré veřejné dávky, zejména i dávku z přírůstku hodnoty. Notář, jenž prováděl zavtělení, dal pro žalované na prodanou nemovitost vtěliti jistotu, že žalobci oné povinnosti dostojí. Zaplativše dávky, žádali žalobci na žalovaných, by jim podepsali ověřeně výmazné prohlášení. Ježto žalovaní to odepřeli, domáhali se toho žalobci žalobou, již procesní soud prvé stolice pro tentokráte zamítl, maje za to, že žalobci řádně nevykázali, že dávku zaplatili. Odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé uznávají svůj závazek k vydání výmazného prohlášení žalobcům, odepřeli však své podpisy dáti ověřiti na výmazné listině z důvodu, že knihovní zajištění dávky z majetku a přírůstku na majetku na nemovitostech žalobců bylo provedeno notářem pouze na přání žalobců na místo složení jistoty v hotovosti, bez příkazu a vědomí žalovaných, což bylo i prvým soudem zjištěno. Otázka, stalo-li se knihovní zajištění ve prospěch žalobců, či žalovaných, jest otázkou právního úsudku a nikoli skutkového zjištění a její přezkum jest přípustným i v řízení opravném. Dovolací soud nesdílí názor, že zajištění dávky stalo se jen ve prospěch žalobců, ježto podle ustanovení prováděcího nařízení ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n. ku §u 37 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. a podle § 13 (3) pravidel o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí ručí i nabyvatelé za tuto dávku, je-li na zciziteli nedobytnou a hypoteční jistotou, žalobci pro tuto dávku zřízenou, stal se ručební závazek žalovaných bezpředmětným. Žalovaní nebyli sice o přeměně původní peněžní jistoty v jistotu hypotekární předem notářem vyrozumění, avšak bylo zjištěno, že usnesení, povolující knihovní zajištění dávky na nemovitostech žalobců právem zástavním, bylo jim řádně doručeno a žalovaní ve sporu ani netvrdili, že proti vkladu činili námitky, nebo že vklad opravnými prostředky napadli. Odvolací soud správně již z tohoto skutkového stavu usoudil, že žalovaní dali dodatečně mlčky na jevo svůj souhlas (§ 863 obč. zák.) s přeměnou jistoty, notářem provedenou a ji schválili. Než žalovaní ještě v dovolacím spise doličují, že se obrátili sami na notáře, by nejen smlouvy trhové jim sepsal, nýbrž i vše ostatní zařídil, aby již sami po zaplacení kupní ceny neměli s celou věcí co dělati, čímž zřetelně projevili souhlas i s dalšími jeho opatřeními v této věci. Závazek žalovaných k vydání vkladní výmazné listiny neplyne sice z ustanovení §u 1426 obč. zák., jak doličuje odvolací soud, nýbrž z ustanovení §u 1369 obč. zák., podle něhož musí ten, jehož knihovně zajištěný nárok byl uspokojen, t. j. knihovní věřitel — a takovým věřitelem byli i všichni žalovaní, když pro ně bylo knihovně vloženo zástavní právo za jistotu pro nezaplacenou dávku z majetku a přírůstku na majetku — učiniti takové opatření, aby zástavce podle něho mohl dosíci výmazu závazku v pozemkové knize. Z tohoto ustanovení zákona plyne i povinnost žalovaných, by žalobcům vydali výmaznou listinu, způsobilou ku knihovnímu vkladu, tedy i závazek jejich k ověření podpisů na listině (§ 31 kn. zák.) na vlastní náklad. Že žalobci skutečně zaplatili celou dávku z majetku a přírůstku na majetku, jest nesporno a žalobci také ochotně nabídli žalovaným, že se mohou o úplném zaplacení dávky přesvědčiti nahlédnutím do dokladů u jejich právního zástupce uložených. Prokázali tedy žalobci, že dávku úplně zaplatili a že právní důvod knihovního zajištění dávky pominul uspokojením zajištěné dávky. Tím jest zároveň opodstatněna povinnost žalovaných, aby žalobcům vydali a svými ověřenými podpisy opatřili výmaznou listinu, ku knihovnímu vkladu způsobilou.

Citace:

Čís. 5580. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 860-861.