Čís. 5284.

Pro žaloby o pensijní nároky železničních zaměstnancův uvedených v §u 2 až 8 nař. vlády rep. čsl. ze dne 29. prosince 1921, čís. 506 sb. z. a n., tedy proti společenstevnímu pensijnímu ústavu (§4), proti pensijnímu fondu státních drah (§ 7) a proti schváleným pensijním zařízením soukromých drah (§ 8) je příslušný rozhodčí soud zemské úřadovny II. Všeobecného pojišťovacího ústavu v Brně.
(Plenární rozhodnutí ze dne 22. září 1925, čís. pres. 363/25.)
V rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 15. ledna 1924 č. j. R II 498/23/1, uveřejněném ve sb. n. s. čís. 3396, byla vyslovena přípustnost pořadu práva pro pensijní nároky zaměstnanců státních drah, již nejsou státními zaměstnanci ve smyslu organ. statutu pro železniční správu. V rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1925, č. j. R I 68 25/1 vysloven názor, že o zaopatřovacích nárocích zřízenců státem převzaté buštěhradské dráhy rozhoduje příslušný rozhodčí soud zemské úřadovny II. Všeobecného pensijního ústavu v Brně. Vzhledem k tomu nařídil první president Nejvyššího soudu, aby tato sporná otázka byla předložena plenárnímu senátu k rozhodnutí. Plenární senát rozhodl se pro stanovení shora uvedené právní věty a to z těchto
důvodů:
Když bylo upravováno pensijní pojištění zákonem ze dne 5. února 1920, čís. 89 sb. z. a n., bylo v §u 2 a) výslovně stanoveno, že pensijní pojištění zaměstnanců drah, sloužících veřejné dopravě, a jích pomocných ústavů upraví ministr sociální péče v dohodě s ministrem železnic nařízením. Nařízení to, opírající se výslovně o zmocnění §u 2 a) zákona č. 89/20 sb. z. a n., bylo vydáno jako nařízení vlády rep. čsl. ze dne 29. prosince 1921, čís. 506 sb. z. a n. Odkázavši v §u 1 železniční zaměstnance tam zmíněné pod zákon čís. 89/20, upravuje pensijní pojištění železničních zaměstnanců v §u 2 výrazem »ostatní« zahrnutých, rozděluje je v kategorie §u 2 až 6, pak 7 a konečně 8 a to v pojištění dle zákona č. 89/20 sb. z. a n. (§ 1), pojištění dle zvláštní úpravy tohoto nařízení (§ 2 až 6), pojištění zaměstnanců státních drah (§ 7) a pojištění vlastním pensijním zařízením soukromých drah (§ 8). Ohledně zaměstnanců státních drah ustanovuje § 7, že pojištění jich jest opatřeno podlí zvláštních předpisů pensijním fondem státních drah a že ustanovení §u 4 až 6 se na ně nevztahuje. Tyto §§ 4 až 6 upravují obsah organisace a stanov společenstevního pensijního ústavu a proto byla vyloučena jich platnost pro zaměstnance státních drah, opatřených podle zvláštních předpisů pensijním fondem státních drah. Za to platí však i pro zaměstnance státních drah ustanovení §u 9 a sl. tohoto nařízení, jak patrno: 1. z doslovu §u 9, jenž stanoví, že pro pojištění podle §u 2 až 8 a tedy i pro pojištění §u 7, t. j. zaměstnance státních drah platí obdobně vyjmenované tam předpisy zákona č. 89/20 sb. z. a n. s uvedenými tam odchylkami a doplňky. 2. z citace §u 7: a) v §u 9 čís. 2, kde se pensijní fond státních drah staví na roveň t. zv. náhradním ústavům zákona, b) v §u 9 čís. 7, c) v §u 10 a d) v §u 11 citujícím v odstavci druhém též § 9 čís. 7. Nelze proto o tom pochybovati, že pro zaměstnance státních drah platí též odchylka předpisu §u 9 čís. 8 tohoto nař., že pro žaloby podle obdoby §u 75 odst. 2 zákona je příslušný rozhodčí soud zemské úřadovny II. Všeobecného pensijního ústavu v Brně. To odpovídá též účelu zákona. Zákon (čís. 89/20 sb. z. a n.) stanovil pro žaloby podle §u 75 odst. 2 výlučnou příslušnost příslušného rozhodčího soudu §u 76 a v §u 66 č. 3 stanovil tuto příslušnost §u 76 podmínkou existence tak zv. náhradních ústavů, § 66 čís. 3 platí i pro zaměstnance státních drah dle §u 9 odst. 1 a jeho doplňku čís. 2 nařízení. Je patrno, že zde zákon i nařízení postupují důsledně v otázce příslušnosti o rozhodování žalob podle obdoby §u 75 odst. 2 zák. a že v ustanovení to výslovně pojímá i zaměstnance státních drah. S tím souhlasí i motivy zákona. Podle důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona nár. shrom. čsl. roku 1920 tisk 2135 str. 27 a 35 vytýká si osnova mezi hlavními účely novelisace pensijního pojištění... 4. omeziti do jisté míry dosavadní roztříštění pensijního pojištění a 5. upraviti ochranu pojištěnců při změně nositelů pojištění, a v souhlase s tím na straně 35.... 4. sdružení všech nositelů pojištění, jež zůstanou zachovány, ve Svaz obdobný svazu nemocenských pokladen. Podle těsnopisecké zprávy o 115. schůzi Nár. shr. čsl. v Praze dne 5. února 1920, zprávy sociálně politického výboru o vládní osnově zákona o pensijním pojištění, tisk čís. 2305, pravil tehdy zpravodaj Dr. Engliš (str. 3474 a 3475): »Další skupina poslední zlepšení záleží v tom, že náhradní ústavy a opatření byla zmenšena na počet nejmenší. Zpřísněny byly totiž podmínky pro další trvání náhradních ústavů, takže čekáme, že do jednoho roku nám nezůstane více než 30 náhradních ústavů. Náhradní ústavy ovšem činí jistou konkurencí pensijnímu ústavu, oslabují ho, a samy jsouce isolovány, nejsou s to, aby plnily veškeré úkoly, jež čekají pensijní ústav. Jistě tane každému na mysli, že celé pensijní pojištění má splynouti v jeden společný ústav, který by pojišťoval netoliko pro případ pense, invalidity, stáří, vdovské pense, ale také pro případ nezaměstnanosti, nemoci, všech úrazů atd. Tedy roztříštěné tyto náhradní ústavy budou nyní sloučeny v nucený svaz, jemuž připadne úkol společné inspekce, preventivní péče a jiných organisačních úkolů pro náhradní pojištění«, a na str. 3476: »Ale bude jistě žádoucno, by celá soustava pensijního pojištění a jeho orgánů byla úplně přetvořena a sjednocena.« Patrna z toho snaha scelování a sjednocení organisace pensijního pojištění, která došla výrazu i v tom, že bylo postaráno i o koncentraci judikatury v jedno- tlivých zemských obvodech u zvláštních rozhodčích soudů, u železničních zaměstnanců — zaměstnance státních drah nevyjímaje — o úplnou koncentraci judikatury u jediného zvláštního rozhodčího soudu v Brně. Tím právní věta v čele uvedená jest odůvodněna.

Citace:

Čís. 5284. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 330-332.