Čís. 5585.

Nezáleží na tom, zda doložka domicilu nebyla na směnce v době, kdy ji přijatel podepsal, jen když se dostala na směnku s jeho souhlasem.
Předpis čl. 92 směnečného řádu nevztahuje se na protest pro neplacení, nýbrž pouze na jiné případy protestu.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1925, Rv I 2093/25.)
Směnečný platební příkaz proti přijateli směnky byl ponechán v platnosti soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nezáleží na tom, zda doložka domicilu byla na směnce v době, kdy žalovaný podepsal směnku, jakmile jest zjištěno, že se doložka ta dostala na směnku na základě dohody stran, učiněné dne 24. března 1925, neboť za tohoto předpokladu nelze tvrditi, že byl domicil připojen bez vědomí a proti vůli žalovaného, jak tento namítal, a má se věc tak, jako kdyby doložka domicilu byla od počátku na směnce bývala. Právní omyl vidí dovolatel v tom, že prý odvolací soud oceňoval doložku domicilu jako pouhou změnu soudní příslušnosti, kdežto doložka taková mění podstatně nejen místo placení, nýbrž i ráz směnky, vyžadujíc vždy protestu k zachování práv i proti přijateli, a činíc směnku neplatnou, byla-li bez vědomí nebo proti vůli přijatele připojena až po vyplnění směnky. V tom směru má dovolatel zajisté pravdu, ale jeho vývody nemohou přivoditi rozhodnutí jiné, když jest zjištěno, že doložka domicilu byla připojena za jeho souhlasu, tedy nikoli bez jeho vědomí a proti jeho vůli, a když směnka byla řádně a včas protestována. To dovolatel ovšem popírá, ale neprávem. Připouští, že, ač byl ve směnce jako den splatnosti uveden 1. květen 1925, přece vzhledem k tomu, že to byl svátek (památný den), směnka dospěla k placení teprve dne 2. května 1925 (čl. 92 sm. ř.). Po- dle čl. 41 sm. ř. bylo sice přípustno, protestovati směnku již tohoto dne, ale nebylo toho nezbytně potřebí, jen když se tak stalo nejpozději druhého dne všedního po dni platebním, t. j. po 2. květnu 1925. Ježto pak 3. května byla neděle, byl prvním dnem všedním 4. květen a druhým dnem všedním 5. květen 1925, a toho dne směnka skutečně byla protestována. Neprávem se žalovaný dovolává článku 92 sm. ř. Tam se sice stanoví, že připadá-li doba, ve které musí nejpozději býti žádáno za některý z úkonů tam uvedených, na neděli neb obecný svátek, nutno žádati za tento úkon v nejbližší na to den všední, a že ustanovení to platí také pro osvědčení protestu, ale vzhledem k tomu, že doba k osvědčení protestu pro neplacení výslovně a zvlášť upravena jest v článku 41, může čl. 92 míti na mysli jen jiné případy protestu (srv. podrobné vývody v Grunhutově knize »Wechselrecht« II. svazek, str. 395 pozn. 96).

Citace:

Čís. 5585. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 868-869.