Čís. 5450.

V tom, že soud při rozporu obou znalců přibral pouze jednoho dalšího znalce, není vady řízení.
Předchozí pozorování chorého v ústavu pro nervové a duševní choroby není nezbytným podkladem psychiatrického znaleckého posudku.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1925, Rv I 1191/25.)
Žaloba proti dráze o náhradu škody ze železničního úrazu byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolatel napadá odvolací rozsudek pro nesprávné posouzení právní a vadnost řízení. Pod rouškou prvého dovolacího důvodu napadá názor odvolacího soudu, že při různosti posudku dvou znalců stačí přibrání jednoho znalce, míně, že zákon (§ 362 c. ř. s.) předpisuje v takovém případě přibrání více znalců a že v tomto případě neplatí ustanovení §u 351 c. ř. s., dle něhož je soudu volno, kolik znalců chce přibrati. Avšak tento, prý nesprávný postup soudu nelze napadati důvodem čís. 4 §u 503 c. ř. s., neboť tímto důvodem lze napadati toliko nesprávné použití hmotného práva na zjištěné skutečnosti, kdežto nesprávný formální postup soudu dlužno napadati dovolacím důvodem čís. 2 §u 503 c. ř. s. Dovolateli však nelze přisvědčiti, že nižší soudy postupovaly nesprávně. Přibrání nového znalce nepředpisuje zákon ani imperativně, nýbrž jen dle úvahy soudu, neshledá-li dostatečných důvodů, by se přiklonil k tomu neb onomu posudku a dává-li zákon v §u 351 c. ř. s. soudu volnost, kolik znalců chce přibrati, a vylučuje-li proti stanovení počtu znalců jakýkoliv opravný prostředek, plyne z toho, že ani v §u 362 c. ř. s. nechtěl omeziti soudcovu volnost při určení počtu znalců. Z použití množného čísla »znalců« v §u 362 c. ř. s. nelze opak vyvozovati. Vždyť zákon označuje důkaz znalecký vůbec jako důkaz »znalci« a užívá množného čísla jako výrazu technického pro důkaz znalecký vůbec. Tak na př. v nadpisu 5. titulu, v §u 351, 352, 355, 359, 363, 366 druhý odstavec c. ř. s. Z toho sluší vyvoditi, že použití množného čísla v §u 362 c. ř. s. nesvědčí úmyslu zákonodárcově, že by byl chtěl naříditi přibrání více znalců imperativně a nikoliv dle úvahy soudu, nýbrž spíše opaku. Proto nehledě ani k tomu, že žalobce dle §u 196 c. ř. s. tento formálně prý nesprávný postup včas nevytýkal a že proti stanovení počtu znalců vůbec je opravný prostředek dle §u 366 c. ř. s. vyloučen, není přibrání toliko jednoho třetího znalce vadou řízení. Vadnosti řízení není ani v tom, že nebylo zařízeno další pozorování žalobce v ústavě pro nervové a duševní choroby. Civilní řád soudní nezná takového důkazního prostředku. Pozorování duševně chorého slouží jenom ku znalcově informaci jako ohledání předmětu dobrého zdání. Takové informace znalci nepostrádali, protože podávali posudek dle výsledku celého jednání a spisů a dle opětného vlastního pozorování chorého žalobce. Uznali-li znalci tuto informaci za dostatečnou, posudek skutečně podavše, nelze shledati vadnost řízení v nedostatečném jich informování.

Citace:

Čís. 5142. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 82-85.