Čís. 5359.

Zařazení železničních zaměstnanců do služebních tříd. Výnosem min. železnic ze dne 24. září 1921, čís. 93 Věstníku byl proveden postup do VI. třídy vesměs pouze co do požitků, nikoliv co do služební třídy samé a to i ohledně úředníků nové skupiny III a.
(Rozh. ze dne 13. října 1925, Rv I 893/25.)
Žaloba vrchního oficiála státních drah proti Československému státu o zařadění do VI. služební třídy, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Žalobce, nabyv podle předpisu o časovém postupu železničních zaměstnanců a o propočítání služebních let požitku VI. služební třídy, domáhá se i zařadění do této třídy a snaží se odůvodniti oprávněnost svého nároku celou řadou starších předpisů, jmenovitě jednotlivými ustanoveními služebního řádu vydaného výnosem ministerstva železnic ze dne 7. dubna 1898, čís. 16366, při čemž však přehlíží, že tyto starší předpisy, služební řád nevyjímajíc, platí jen potud, pokud nejsou v rozporu s novějšími předpisy. Žalobce byl zařaděn do nově utvořeného statu III a na základě nařízení ministerstva železnic ze dne 18. června 1921, čís. 84 věstníku, a byly mu při tom přiznány požitky VI. služební třídy na základě výnosu ministerstva železnic o propočítání služebních let ze dne 24. září 1921, čís. 93 věstníku. Tento výnos, vydaný na základě zmocnění §u 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222 sb. z. a n. ustanovuje v §u 18, že se ve statu III a) provede postup do třídy VI. vesměs pouze do požitků, nikoliv, jak žalobce se toho domáhá, do služební třídy samé. Nárok žalobcův byl by proto oprávněn jenom, kdyby prokázal, že právě zmíněným předpisem byla porušena jeho nabytá práva podle §§ 4 a 40 služebního řádu, nebo že by odporoval zákonu. Nižší soudy správně a obšírně vyvrátily všechny námitky, které žalobce v obou směrech přednesl. Ani služebním řádem ani výnosem ze dne 29. dubna 1911, čís. 48 věstníku, jímž byl pro úředníky státních drah zaveden časový postup, nebyl žalobci zaručen postup do VI. třídy, nebyla tedy jeho práva dotčena tím, že mu podle výnosu čís. 36/1920, 84/1921 a 93/1921 byl otevřen tento postup jenom platově. Jako zákon, s nímž by § 18 výnosu čís. 93/1921 mohl býti v rozporu, přichází v úvahu pouze zákon ze dne 7. října 1919, čís. 541 sb. z. a n., jímž byl časový postup státního úřednictva rozšířen o jednu třídu, právě tento zákon zaručuje však časový postup jenom platově, takže, praví-li ve čl. 10, že se v jeho důsledku upraví také požitky zaměstnanců u státních podniků, nebylo tím ministerstvo železnic zavázáno, by o jednu třídu rozšířilo časové povyšování, zavedené u státních železnic v roce 1911, nýbrž mohlo právě v duchu uvedeného zákona rozšířiti časový postup svých úředníků do nové další třídy také jen platově, jak také učinilo nařízením ze dne 16. února 1920, čís. 36 věstn. Žalobcův nárok není podle platných předpisů odůvodněn. K jednotlivým dovolacím vývodům se ještě dokládá: Ustanovení §u 40 čís. 13 služebního řádu jest sice železničním zaměstnancům zaručeno určité pořadí, avšak toto ustanovení týká se, jak z citovaného tam §u 41 služebního řádu vyplývá, jenom pořadí ve služební třídě, do které byl zaměstnanec jmenován, a nemůže býti rozšiřováno na zařádění do vyšší služební třídy. Praví-li se v §u 41 služebního řádu, že úředníci jsou zařaděni do služebních tříd podle svého platu, platilo to pro dobu, kdy byl služební řád vydán. Novými předpisy o časovém postupu, vydanými ministerstvem železnic stejně jako služební řád a na základě téže plné moci, byl služební řád právě v tomto směru změněn, takže se ho nelze již dovolávati. Stejně neprávem poukazuje dovoláni na § 63 služebního řádu, ten byl změněn již nařízením čís. 48/1911 věstn., ale i toto nařízení platí nyní jenom potud, pokud lze je srovnati s pozdějšími předpisy, tedy jmenovitě nařízeními čís. 36/1920 a 93/1921 věstn. Neprávem dovolává se žalobce dále toho, že nařízením čís. 84/1921 věstn., jimž byl status III. rozdělen na III. a ) a III. b), byla lhůta časového povýšení do VI. třídy ve statu III. a) určena na 9 let, že tedy podle tohoto nařízení jest prý úředníkům tohoto státu časovým postupem dosažitelná VI. služební třída sama, a nikoliv jenom její plat. Nutno připustiti, že doslov tohoto nařízení sám o sobě mluví pro žalobce, avšak z jeho srovnání s nařízením čís. 36/1920 věstníku, kterým byl pro železniční úředníky proveden zákon čís. 541/1919 o rozšíření časového postupu, a jenž ustanovuje v bodě prvém, že povýšení úředníků do tříd časovému postupu nově otevřených jest vázáno podmínkou propůjčení místa systemisovaného v takové služební třídě, a že jinak postoupí úředník pouze do požitků vyšší služební třídy, aniž by současně dosáhl této služební třídy, plyne, že i úředníci nové skupiny III. a) mohou dosáhnouti nově jim otevřené VI. služební třídy jenom platově, leč by byli jmenováni na místo v této třídě systemisované. Bylo by hrubou nesrovnalostí, kdyby skupině III. a) bylo časové povýšení do VI. třídy zajištěno, zatím co by vyšší skupina II. b) postupovala do VI. třídy jenom platově. Veškeré pochybnosti musí však zmizeti vůči výslovnému předpisu citovaného již §u 18 výnosu čís. 93/1921, že se postupy do VI. třídy u skupiny III. a) provedou jenom platově. Bezpodstatné jest proto také dovolávání se bodu 7 nařízení čís. 48/1911, podle něhož jednotlivá služební místa železniční nejsou vázána na určité platové třídy, takže přidělení na jakékoliv místo nezakládá nároku na povýšení do vyšší třídy, neboť ani toto ustanovení nebylo nezměnitelné, a nečiní pozdější systemisování jednotlivých míst pro určitou služební třídu neplatným. Konečně odvolává se žalobce neprávem i na ustanovení nařízení čís. 36/1920 bod 1, že pro přechodní dobu a to včetně až do povyšovacího termínu červencového 1920 budou úředníci, kteří na základě nové úpravy mají nárok na časové povýšení do nejvyšší služební třídy svého státu, povýšeni do této třídy skutečně a nikoliv jenom platově bez ohledu na to, že jim nebude propůjčeno místo systemisované v této služební třídě. Ustanovení to vztahovalo by se na žalobce jenom, kdyby byl do červencového termínu 1920 nabyl práva na časový postup do VI. třídy, v této době nebyla mu však VI. třída vůbec ještě ani otevřena, otevření to stalo se teprve v roce 1921 zřízením nového statu III. a). Ku vyvrácení námitky, že podle základního pravidla o propočítání služebních let, vysloveného v §u 1 výnosu čís. 93/1921, má se propočítání provésti tak, jako by příslušný zákon a navazující na něj nařízení a výnosy byly účinnými hned v době, kdy zaměstnanec nastoupil službu, a že podle toho žalobce již v červenci 1920 měl nárok na povýšení do VI. třídy, stačí poukázati na to, že § 18 téhož výnosu jest autentickým podrobným výkladem zmíněného základního pravidla, a že podle něho mohou úředníci statu III. a) postoupiti do VI. služební třídy jenom platově.

Citace:

Čís. 5359. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 455-457.