Čís. 5329.

Byla-li v případě vyvlastnění pouhého užívání pozemku důlním podnikatelstvem k zajištění náhrady za užívání složena pa soudě sirotčí jistota, může býti k žádostí složitele vyměněna za jinou ovšem opět jen sirotčí jistotu i bez souhlasu odpůrcova.
(Rozh. ze dne 2. října 1925, R II 231/25.)
Podle výnosu Báňského revírního úřadu v dohodě s okresní politickou správou v M. ze dne 26. ledna 1922 bylo uznáno, že Antonín D. část svého pozemku p. č. 262 tam blíže uvedenou postoupiti má hornímu ředitelství Báňské společnosti k užívání, jakmile horní ředitelství zajistí sirotčí jistotou roční náhrady 1 650 Kč. Báňská společnost složila ve smyslu §u 103 odstavec druhý horn. zák. jako jistotu za roční náhrady ha soudě vkladní list městské spořitelny v M., znějící na 33 000 Kč, o čemž strany byly vyrozuměny. Návrh Báňské společnosti, by vkladní list byl vyměněn za státní investiční půjčku dopravní, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud návrhu vyhověl. Důvody: Napadeným usnesením byla výměna vkladního listu spořitelny v M. na 33 000 Kč za státní investiční půjčku dopravní zamítnuta, poněvadž Antonín D, s touto výměnou nesouhlasil a složení toto se rovná složení dle §u 1425 obč. zák. Stížnosti na toto usnesení nelze upříti odůvodnění, neboť jedná se v tomto případě o složení ve smyslu §u 103 horn. zák., dle něhož důlní podnikatel jest oprávněn, požadovati, by pozemek byl mu k užívání postoupen, jakmile výkupné soudně složí, neb vyplacení roční náhrady zajisti se sirotčí jistotou. V tomto případě nejedná se o výkupné, nýbrž pouze o zajištění roční náhrady se sirotčí jistotou, jelikož dle rozhodnutí vyvlastňovacího zůstalo vlastnictví vyvlastněného pozemku Antonínu D-ovi a pouze užívání tohoto pozemku bylo vyvlastněno. Důlnímu podnikateli jest ponecháno na vůli, roční náhradu zajistiti složením zúročitelných státních papírů každého druhu za předpokladu, že tyto cenné papíry požírají sirotčí jistoty (§ 194 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.). Poněvadž státní investiční půjčka dopravní zaručuje sirotčí jistoty, bylo stížnosti vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadeným usnesením byla Báňské společnosti povolena výměna složení ve státní investiční půjčku dopravní. Nelze souhlasiti s názorem dovolacího rekursu, že bez stěžovatelova souhlasu se tak státi nemělo. S vývody dovolacího rekursu slušelo by se souhlasiti, kdyby se jednalo o složení na soudě podle §u 1425 obč. zák. (sb. n. s. čís. 2839 a rozhodnutí jiná), nebo, kdyby bylo bývalo stěžovateli vyvlastněno právo vlastnické k pozemku a kdyby podle §u 103 odstavec druhý horn. zák. pro něj bylo složeno »výkupné«. Než o případ §u 1425 obč. zák. nejde, a stěžovateli nebylo vyvlastněno právo vlastnické k jeho pozemku a nebylo proto na soudě pro něho složeno výkupné, nýbrž vyvlastněno mu bylo toliko užívání tohoto pozemku a složena byla pro něho ve smyslu §u 103 odstavec druhý horn. zák. jistota za roční náhrady, která, má-li její složení opravňovati důlního podnikatele, žádati ihned přenechání pozemku, musí podle §u 103 odstavec druhý horn. zák. býti jistotou sirotčí. Nic jiného zákon ve směru tom nepředpisuje. Z toho plyne, že v případě vyvlastnění toliko užívání pozemku má jeho vlastník pouze nárok na sirotčí zajištění ročních škod, a že tudíž sirotčí jistota za tímto účelem na soudě složená k žádosti složitele vyměněna býti může za jinou, ovšem opět jen sirotčí jistotu i bez souhlasu odpůrcova, jelikož jeho práva a zájmy, zákonem zaručené, tím dotčeny nejsou, pokud jen úroky z jistoty kryjí roční náhrady vlastníku pozemku přiznané. Že osoba, pro niž složení se stalo, k té které sirotčí jistotě má více nebo méně důvěry, nepadá zde na váhu.

Citace:

Čís. 5329. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 408-409.