Čís. 5405.

Závazek k odběru piva z určitého pivovaru nelze vložiti do pozemkové knihy jako reální břemeno. Byl-li závazek ten obsažen v dluhopisu, jímž byla pivovarem poskytnuta zápůjčka původnímu majiteli nemovitosti a zápůjčka i s vedlejšími závazky, mezi nimž byl i závazek k odběru piva, byla knihovně zajištěna, nenabyl závazek ten právního účinku též proti knihovním nástupcům vypůjčitele, leč že by ho byli výslovně a zvlášť osobně převzali.
(Rozh. ze dne 29. října 1925, Rv I 1329/25.)
Hostinský T. vypůjčil si od žalujícího pivovaru 15 000 Kč a v dluhopisu se zavázal za sebe (za svého podsudího nebo pachtýře), že bude po dobu 10 let odebírati pivo ze žalujícího pivovaru a že, neučiní-li tak, bude za každý hektolitr bezdůvodně odebraného cizího piva povinen zaplatiti 10 Kč. K zajištění pohledávky 15 000 Kč bylo vloženo na dům T-ův zástavní právo a jistota 5 000 Kč za vedlejší závazky. Zavazený dům prodal T. manželům Ž-ovým a tito opět manželům J-ovým, kteří nepřevzali závazku k odběru piva. Žaloba, jíž domáhal se žalující pivovar na manželích J-ových zaplacení smluvní pokuty, ježto odebrali pivo z jiného pivovaru, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
V knihách jest vloženo pouze právo zástavní za zápůjčku 15 000 Kč s jistotou 5 000 Kč za vedlejší závazky, není však knihovně vložen též závazek vypůjčitele, dluhopisem stanovený, k odběru piva z pivovaru žalující strany a nemohl knihovně ani vložen býti vzhledem na právní řád a stálou judikaturu, které z důvodů v judikátu čís. 133 podrobně vyložených nepřipouští zápis takovýchto závazků jako břemen reálních. Není-li tedy přípustno, by závazek takový byl knihovně zvěčněn, jest lhostejno, že závazek ten jest obsažen v dluhopise, dle něhož byla zápůjčka i s vedlejšími závazky, v nichž i onen závazek jest obsažen, knihovně vtělena. Závazek ten, který dle doslovu listiny se ostatně obmezuje jen na tehdejší majitele hypotéky, nemohl tedy nabýti právního (věcného) účinku též proti dalším knihovním nástupcům, pokud by jej byli výslovně a zvlášť osobně nepřevzali. Že o takovém převzetí v tomto případě řeči býti nemůže z toho důvodu, že žalovaní na sebe převzali onu pohledávku, netřeba šíře vykládati, neboť onen závazek obyčejně se zápůjčkou nemá co činiti. Převzal-li ji původní majitel, učinil tak proto, že mu byla zápůjčka poskytnuta a byla mu tato poskytnuta, aby tento závazek převzal. Pro další nástupce byla však zápůjčka prostým knihovním dluhem, který na srážku kupní ceny převzali, aniž měli důvodu přejímati i onen závazek, k němuž se původní majitel jen k vůli oné zápůjčce uvolil.

Citace:

Čís. 5405. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 545-546.