Čís. 5226.


Nelze odložiti rozhodnutí o návrhu na povolení pokračování v dražebním řízení o nemovitosti až do doby, kdy bude ze složeného účtu vnucené správy ohledně téže nemovitosti jasno, jaký výtěžek správa vykazuje.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1925, R I 680/25.)
V dražebním řízení o nemovitosti navrhla vymáhající věřitelka pokračování v dražebním řízení, dlužníci pak, by pro případ nového návrhu na nucenou dražbu nebyla dražba povolena ve smyslu §u 201 ex. ř., nýbrž odložena až do vyřízení účtu vnucené správy. Soud prvé stolice odložil rozhodnutí o povolení pokračování ve vnucené dražbě nemovitosti, dlužníkům patřící, až na dobu, kdy bude ze složeného účtu vnucené správy jasno, jaký výtěžek správa ta poskytuje, odůvodniv odklad předpisem §u 14 ex. ř. Rekursní soud zamítl návrh dlužníků a poukázal prvý soud, by ve věci dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Soudu prvé stolice bylo rozhodovati o návrzích obou stran a to: 1. o návrhu dlužníků, by pro případ nového návrhu na vnucenou dražbu nebyla dražba povolena ve smyslu §u 201 ex. ř., nýbrž odložena až do vyřízení účtu vnucené správy, a 2. o návrhu vymáhající strany na obnovení exekuce nařízením dražby nemovitosti. Prvý soudce měl nejprve uvažovati, zda návrh povinné strany podle §u 201 a 202 ex. ř. vůbec jest přípustný a odůvodněn a zda jest vůbec zákonem odůvodněno odložení rozhodnutí o pokračování v dražbě stranou povinnou navrho- vané. Rekurs vymáhající strany do usnesení soudce prvého soud rekursní shledává důvodným, neboť ani §em 201, ani §em 14 ex. ř., není odůvodněno odložení rozhodnutí o návrhu vymáhající strany na pokračování v exekuci vnucenou dražbou nemovitosti, zejména odložení na dobu tak neurčitou, jak se stalo napadeným usnesením. Exekuční řád zná sice odložení exekuce dle §u 42 ex. ř. z určitých tam uvedených důvodů, nezná však odložení rozhodnutí o návrhu na pokračování v exekuci. Vymáhající strana učinila přesný návrh a návrhu tomu měl soud vyhověti nebo návrh ten zamítnouti, ovšem z důvodů zákonných. Ustanovení §u 14 ex. ř. nelze se tu dovolávati, neboť jak exekuce vnucenou dražbou, tak i exekuce vnucenou správku byly již právoplatně povoleny, exekuce vnucenou dražbou byla pouze odložena a důvod, pro který byla odložena, odpadl, když žaloba povinné strany na zrušení exekuce nejvyšším soudem právoplatně byla zamítnuta. Strana povinná odvolává se na ustanovení §u 201 ex. ř. Měl proto prvý soudce zkoumati, zda jsou tu podmínky tohoto zákonného ustanovení, a nikoliv odložiti rozhodnutí o odůvodněném návrhu strany vymáhající jen proto, by vyčkáno bylo výsledku účtu z vnucené správy a by tak straně povinné poskytnut byl odklad exekuce dle zákona nepřípustný na neurčitou dobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jak již rekursní soud správně uvádí, bylo exekučnímu soudci rozhodnouti jednak o návrhu vymáhající strany na pokračování v dražebním řízení, když byl důvod odkladu, povoleného usnesením ze dne 12. března 1925, právoplatným zamítnutím oposiční žaloby pominul, jednak o návrhu dlužníků, by případnému návrhu na pokračování v dražebním řízení nebylo vyhověno z důvodu §u 201 ex. ř., nýbrž aby byla dražba odložena až do vyřízení účtu o vnucené správě. Prvý soudce obmezil se na odklad rozhodnutí o návrhu na povolení pokračování vnucené dražby až na dobu, kdy bude ze složeného účtu vnucené správy jasno, jaký výtěžek správa vykazuje. Nerozhodl tedy první soud ani o návrhu vymáhající věřitelky ani o návrhu dlužníků. Takováto výhrada rozhodnutí není však ani zákonem ani věcně odůvodněna, zvláště když proti pokračování ve výkonu exekuce již povolené není překážek a dlužníci ani se nepokusili, aby dolíčili, který z případu §u 201 ex. ř. nastal, a aby rozhodné okolnosti prokázali.
Citace:
Čís. 5226. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 231-232.