Čís. 5344.

Nesplniv včas a plně potvrzeného vyrovnání, ztrácí dlužník výhody z vyrovnání (§ 57 vyr. řádu) bez ohledu na to, jak velký jest rozdíl v čase neb obnose a z jakého důvodu vyrovnání včas a plně nedodrženo. Lhostejno, že to dlužník nezavinil.
(Rozh. ze dne 6. října 1925, Rv II 407/25.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení celé pohledávky, jež byla účastna vyrovnacího řízení o jmění žalovaného, tvrdě, že žalovaný zaplatil na vyrovnací splátku 246 Kč 08 h, splatnou dne 2. března 1925, teprve dne 13. března 1925 jen 243 Kč 50 h. Oba nižší soudy žalobu zamítly, Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Dovolání, opřené o důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., jest opodstatněno. V napadeném rozsudku bylo zjištěno, že manželka žalovaného, která mu vede, poněvadž se o to nemůže starati, korespondenci a knihy, zavinila, že žalobce neobdržel první splátky z uzavřeného a potvrzeného vyrovnání plně, poněvadž ji vypočítala pouze dle jistiny a nikoliv dle vyššího peníze, v němž jest zahrnuto i příslušenství. Právem dlužno zdůrazniti, že se tak stalo ze zavinění, neboť žalovaný při vyrovnacím řízení uznal tuto úhrnnou pohledávku 2 460 Kč 36 h a sám přiznává, že vyrovnací správce ho hned po vyrovnání upozornil, že 10% kvóty má vypočítávati podle tohoto peníze, jak jest ve sloupci 9 tabely tužkou uveden. Sám nyní dále přiznává, že ve smyslu §u 1313 a) obč. zák. byl by zodpovědným za provinění osoby, jejíž služeb použil. Poukaz na §§ 872 a 876 obč. zák., že se tu jedná o nepatrný a nezaviněný omyl, není případný a je též bez významu, že nedoplatek první splátky byl zapraven ihned, jakmile žalovaný na to byl obnovením žaloby, doručené 10. března 1925, upozorněn. Směrodatným jest ustanovení §u 57 vyr. ř. ve znění čl. III. zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n., jenž praví, že dlužník, nesplní-li včas a plně potvrzené vyrovnání, ztrácí výhody z vyrovnání. Nečiní rozdílu, jak velký jest rozdíl v čase neb penízi a z jakého důvodu se nedodržení stalo. Ani příčina nezaviněná nemůže míti významu. V tomto případě však včasné a plné dodržení vyrovnání bylo opomenuto dokonce zaviněním na straně žalovaného. Vyrovnáním se poskytují dlužníku zvláštní výhody na základě kompromisu mezi zájmy věřitelů a zájmy dlužníkovými, ale jen za předpokladu, že dlužník aspoň povinnostem z vyrovnání dostojí přesně. Je-li tedy podle §u 53 vyr. ř. dlužník zbaven vyrovnáním povinnosti nahraditi věřitelům újmy, jež trpí, jest záhodno, a spravedlivo v zájmu věřitelů, by takových výhod byl účasten jen dlužník, jenž převzaté závazky z vyrovnání splní (viz motivy důvodové zprávy čís. 3972 ke vládnímu návrhu zákona čís. 99 23). Neučiní-li tak dlužník, musí nésti přísné následky zákona, poněvadž nelze od věřitelů požadovati ještě další shovívavost neb újmu. Jako nikdo by nemohl pokládati za neodůvodněnou žalobu neb exekuční žádost, kdyby dlužník nedopatřením nevyhověl přesně a úplně své povinnosti v den splatnosti, tak stejně není neodůvodněný ani nárok vyrovnacího věřitele, nesplnil-li dlužník převzaté vyrovnání včas a úplně.

Citace:

Čís. 5344. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 431-432.