Čís. 5245.

Cesta z nouze (zákon ze dne 7. července 1896, čís. 140 ř. zák.).
Žádati za cestu z nouze může vlastník pozemku, třebas nebyl vlastníkem knihovním. Nebyla-li přídělcům přiznána nezbytná cesta v řízení přídělovém, jsou oprávněni domáhati se jí dle zákona o cestách nezbytných, aniž by se k tomu vyžadovalo souhlasu Státního pozemkového úřadu. Zástupce tohoto úřadu netřeba přivzíti ku řízení o nezbytné cestě.
(Rozh. ze dne 1. září 1925, R II 155/25.)
Vlastníci pozemku, jichž dostalo se jim v přídělovém řízení, domáhali se na Františku N-ovi zřízení cesty z nouze. Žádosti bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Námitka, že žádost o cestu z nouze jest předčasná, ježto ani žádající přídělci ani stěžovatel nejsou dosud zapsáni za knihovní vlastníky přidělených nemovitostí, vyřídily nižší stolice právem zamítavě, neboť, mluví-li zákon o nezbytných cestách o vlastníku nemovitosti cesty potřebné (na rozdíl od pachtýře anebo jiného uživatele nevlastníka), a o vlastníku nemovitosti zatížené, nemá tím na mysli a nestanoví, že k žádosti oprávněn jest jen vlastník knihovní a že cestu požadovati lze jen proti vlastníku v knize již zapsanému (§§ 1, 5, 10 a další zákona o nezbytných cestách). Předpokládá-li zákon knihovní vlastnictví na obou stranách, činí tak jen, ježto tento právní poměr bývá pravidlem, nelze však dle účelu a smyslu zákona nikterak z toho vyvozovati, že by teprve knihovní vlastnictví na obou stranách pokládáno býti mohlo za zákonný předpoklad pro uplatnění nároku toho. V tomto případě tím méně, ježto jde o nemovitosti, přidělené účastníkům z reformy pozemkové na základě přídělového zákona, při nichž zápis knihovního vlastnictví závisí od toho, kdy Státní pozemkový úřad provede dotyčnou přídělovou akci způsobem ku knihovnímu vkladu schopným (§ 27 zák. příd.). Nesporno jest však a jest přípisem Státního pozemkového úřadu i potvrzeno, že nemovitosti byly tímto úřadem účastníkům již do držby a užívání odevzdány a jest tedy účastníky pokládati již za naturální vlastníky. Z popisu Státního pozemkového úřadu vyplývá dále, že přídělci žádali o nezbytnou cestu již v řízení přídělovém, že jim však cesta ta pro odpor stěžovatelův nebyla přídělovým komisařem přiznána. Okolnost tato nemůže býti na závadu, by se přídělci nezbytné cesty nedomáhali podle zákona o nezbytných cestách ze dne 7. července 1896 čís. 140 ř. zák., prokáží-li zákonné podmínky pro tento svůj nárok, neboť není zákonného předpisu, který by tomuto opatření, pokud se týče nálezu přídělového komisaře propůjčoval právní účinek, vylučující pořad dle zákona o nezbytných cestách. Není tedy správná námitka, že bez souhlasu Státního pozemkového úřadu žadatelům nezbytná cesta přiznána býti nemůže; potřeba tato objevila se v důsledků přídělové akce fakticky již provedené a jest nyní na soudu, jehož se účastníci za účelem splnění této potřeby dovolali na základě zákona o nezbytných cestách, by neodvisle od Státního pozemkového úřadu, pokud se týče přídělového komisaře o této právní potřebě jednal a rozhodl dle předpisů a právních směrnic cit. zákona. Z toho důvodu nebylo též třeba ku zřízení přivzíti zástupce Státního pozemkového úřadu.

Citace:

Čís. 5245. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 258-259.