Čís. 5330.

Ustanovení §u 11 ex. ř. nelze rozšiřovati na členy představenstev hospodářských a výdělkových společenstev; předpis §u 8 zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 658 sb. z. a n. nemůže nahraditi exekuční titul proti členům představenstva.
(Rozh. ze dne 2. října 1925, R II 290/25.)
Na základě výkazu o nedoplatku daně z obratu, znějícího proti družstvu, vedl erár exekuci proti bývalému členu představenstva družstva. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Výkaz o nedoplatcích, tvořící exekuční titul, jest opatřen doložkou vykonatelnosti. Nehledíc k tomu, není podle §u 54 ex. ř. pro exekuční tituly, uvedené v §u 1 čís. 13 ex. ř., k nimž patří také výkaz o nedoplatcích na daních, doložky vykonatelnosti vůbec třeba. Jsouť i bez ní exekučními tituly a zkoumati, zda jinak jsou správny a odpovídají vnitřním předpisům finanční správy, nejsou soudy povolány. Přes to bylo stížnosti vyhověti, poněvadž exekuční žádost nevyhovuje předpisům §u 7 a 9 ex. ř. Exekuční titul zní proti záložnímu, obchodnímu a výrobnímu družstvu válečných poškozenců v В. I když vymáhající věřitel výtahem z obchodního rejstříku prokázal, že dlužník byl v době od 24. ledna 1923 do 23. června 1923 členem ředitelstva tohoto družstva, nedostačuje ustanovení §u 8 (2) zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 658 sb. z. a n. k tomu, by se na základě exekučního titulu, znějícího proti družstvu, vedla exekuce přímo proti dlužníkovi jako osobě odpovědné za správu družstva. Vymáhající věřitelka musí si sjednati exekuční titul proti dlužníkovi, kterému jinak by byla odňata možnost, by v příslušném řízení správním uplatňoval námitky ohledně své závaznosti a výše nedoplatku daně, který připadá na období jeho činnosti u družstva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovateli se nepodařilo vyvrátiti správné a vystižné důvody rekursního soudu, ze kterých byl návrh na povolení exekuce zamítnut. Z pravidla §§ 7 a 9 ex. ř., že exekuce může býti povolena jenom proti dlužníku uvedenému v exekučním titulu, zná zákon pouze dvě výjimky. První v §u 9 ex. ř., bylo-li veřejnými nebo ověřenými listinami prokázáno, že závazek, určený exekučním titulem, přešel na osobu, proti které se navrhuje exekuce, druhou v §u 11 ex. ř., zní-li exekuční titul proti veřejné obchodní nebo komanditní společnosti a exekuce se vede proti jejím osobně ručícím společníkům. V tomto případě nejde o žádnou z těchto dvou výjimek, jmenovitě nelze na něj rozšiřovati výjimku §u 11 ex. ř., založenou na solidárním závazku osobně ručících společníků za dluhy společnosti dle čl. 112 a 150 obch. zák., jenž se podstatně liší od ručení členů představenstev výdělkových a hospodářských společenstev dle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Ustanovení §u 8 zákona ze dne 11. prosince 1919, čís. 658 sb. z. a n. o dani z obratu, podle něhož osoby, zodpovědné za správu korporace nebo společnosti, ručí za její daň, muže býti snad důvodem ku předpisu daně v řízení správním, tedy ku vydání exekučního titulu, ač o tom v citovaném zákoně samém přímého ustanovení není, ale nemůže exekuční titul nahraditi.

Citace:

Čís. 5330. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 409-410.