Čís. 5276.

Ku povolení prozatímního opatřeni ku zajištění peněžité pohledávky proti cizinci stačí, že by exekuce musela jinak býti prováděna v cizo- zemském státě, s nímž Československá republika nemá dosud smlouvy o vzájemnosti.
(Rozh. ze dne 16. září 1925, R I 757/25.)
Soud prvé stolice povolil ku zajištění peněžité pohledávky tuzemské banky prozatímní opatření proti bulharské firmě. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Na rozdíl od předpisu odstavce prvého §u 381 ex. ř., dle něhož stačí k povolení prozatímního opatření objektivní ohrožení, a může zejména ku vynucení jiných nároků, než peněžitých povoleno býti prozatímní opatření, kdyby musel rozsudek vykonán býti v cizině, vyžaduje § 379 ex. ř., aby tu bylo ohrožení subjektivní, totiž ohroženi nároku navrhovatelova určitou činností, pokud se týče určitým jednáním odpůrce, jež by pravděpodobně mohla dobytí pohledávky navrhovatelovy podstatně ztížiti nebo zmařiti, pokud se týče, by činnost ta, pokud se týče jednání to bylo způsobilé zhoršiti (zmenšiti) majetkový stav dlužníkův vzhledem na poměr jeho k navrhovateli; při tom nečiní § 379 ex. ř. rozdílu, zda jde o tuzemce, či cizozemce. Že žalovaná strana podobnou činnost nebo jednání předsevzala, žalující strana v návrhu neuvádí. Okolnosti, že žalovaná má sídlo v cizině — v Bulharsku,
— že tam jsou politické poměry neurovnané, podání žaloby v Bulharsku jimi znemožněno, rozsudek musel by býti vykonán v cizině a vykonatelnost jeho v Bulharsku není zaručena, jsou pro povolení prozatímního opatření dle §u 379 ex. ř. nerozhodný, jak jasně plyne z porovnání podmínek prozatímního opatřeni dle §u 379 a 381 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Pro posouzení věci po stránce právní rozhodna jest skutečnost, že dlužníkem jest firma, mající své sídlo v Bulharsku, s kterýmž státem nemá čsl. republika ještě ani smlouvy o vzájemnosti. Nejvyšší soud vyložil již v rozhodnutí svém čís. 4092 sb. n. s. své hledisko v případě, že odpůrce jest cizincem. S tohoto hlediska posuzuje i tento případ. Bylo proto vyhověti dovolacímu rekursu a obnoviti usnesení soudu prvé stolice, nevyhovující odporu a ponechávající v platnosti povolené prozatímné opatření.

Citace:

Čís. 5276. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 315-316.