Čís. 5456.

Na základě exekučního titulu proti společnosti s r. o. nelze povoliti proti jejímu jednateli exekuci a to ani ku vydobytí daně z obratu.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1925, R II 332/25.) Erár domáhal se proti Ottu D-ovi povolení exekuce pro dlužnou daň z obratu, jež byla předepsána firmě Y., společnosti s r. o., jejímž byl Otto D. jednatelem. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Exekuční titul zní proti firmě Y., kdežto exekuce byla povolena proti Ottu D. Proti jinému než v exekučním titule pojmenovanému, může však exekuce býti povolena pouze v případě §u 11 ex. ř., jehož tu není, protože se nejedná o veřejnou společnost, nýbrž společnost s obmezeným ručením. Byla tedy exekuce neprávem povolena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovateli nepodařilo se vyvrátiti správné důvody rekursního soudu. Z pravidla §§ 7 a 9 ex. ř., že exekuce může býti povolena jenom proti dlužníku, uvedenému v exekučním titulu, zná zákon pouze dvě výjimky. První v §u 9 ex. ř., bylo-li veřejnými nebo veřejně ověřenými listinami prokázáno, že závazek, určený exekučním titulem, přešel na osobu, proti které se navrhuje exekuce, druhou v §u 11 ex. ř., zní-li exekuční titul proti veřejné obchodní nebo komanditní společnosti, a exekuce se vede proti jejím osobně ručícím společníkům. V tomto případě nejde o žádnou z těchto dvou výjimek, jmenovitě nelze na něj rozšiřovati výjimku §u 11 ex. ř., založenou na solidárním závazku osobně ručících společníků za dluhy společnosti dle čl. 112 a 150 obch. zák., jenž se podstatně liší od ručení jednatelů společností s ručením obmezeným dle §u 25 zákona z 6. března 1906 čís. 58 ř. zák. Z ustanovení §u 8 zákonů o dani z obratu ze dne 12. srpna 1921, čís. 321 sb. z. a n. a 21. prosince 1923, čís. 268 sb. z. a n., že, stíhá-li daň právnickou osobu (korporaci, spolek a pod.), ručí za daň osoby, odpovědné za správu, rukou nerozdílnou, nelze dovoditi změnu oněch přesných ustanovení exekučního řádu. Může snad býti sice důvodem k vzniku exekučního titulu proti jednotlivým osobám, které ručí za daň právnické osoby, ale nemůže ho nahraditi.

Citace:

Čís. 5456. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 637-638.