Čís. 5249.

Zákon o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Společenstvo, jehož členem může býti každý dělník, řemeslník, obchodník atd., není oprávněno provozovati živnost hostinskou, kavárenskou, divadelní a biografickou. Lhostejno, že správním úřadem byla udělena družstvu hostinská koncese.
(Rozh. ze dne 2. září 1925, R I 569/25.)
Žádost »Družstva Dělnický dům v X., zapsané společenstvo s ručením obmezeným«, by byla zapsána do rejstříku společenstevního změna §u 1 stanov v ten smysl, že společenstvo jest oprávněno provozovati ve svém domě živnost hostinskou, kavárenskou, divadelní a biografickou, rejstříkový soud zamítl, poněvadž provozování oněch živností u společenstva, jehož členem může býti dle §u 15 stanov každý dělník, řemeslník, obchodník atd., nemůže se díti společnou hospodářskou prací členů a členové nemají ve své výživě a hospodaření podporováni býti přímo, nýbrž při živnostech oněch může zaměstnáno býti jen několik málo členu a členové mají býti podporováni jen nepřímo rozdílením případného zisku tak, že by nešlo o svépomocnou živnost ve smyslu §u 1 zák. o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., dle něhož provozování živnosti hostinské a kavárenské jest u tohoto společenstva vzhledem k ustanovení §u 15 stanov a provozování divadelní a biografické živnosti u společenstva vůbec nepřípustno, ježto v posledních případech nejde o účel hospodářský, nýbrž zábavný, poučný, vzdělávací, zkrátka kulturní, ideální, k jehož sledování forma společenstevní přípustná není. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil poukázav k důvodům prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Proti usnesení rekursního soudu jest v nesporném řízení dovolací rekurs přípustným jen tehdy, je-li napadené usnesení ve zřejmém rozporu se zákonem neb se spisy, aneb je-li zmatečným (§ 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.). Těchto podmínek se v tomto případě nedostává. Ke správným důvodům napadeného usnesení stačí vzhledem k vývodům dovolacího rekursu dodati ještě toto: Společenstva výdělková a hospodářská jsou dle §u 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. spolky o neuzavřeném počtu členů, jichž účelem jest podporovati výdělek nebo hospodářství členů buď společným provozováním podniku neb, o kterýž případ zde vůbec nejde, poskytováním úvěru. Podstatným pojmovým znakem jejích jest tudíž v onom případě nejen společné provozování podniku členy družstva, nýbrž též podporování výdělku nebo hospodářství členu družstva provozováním podniku těmito jeho členy. Zákon předpokládá sdružení osob ke společné hospodářské činnosti, podporující přímo jejich živnost nebo, provozují-li různé živnosti, sdružení jich ku společné hospodářské činnosti, podporující přímo tyto jich živnosti, nikoliv však sdružení ku provozování určitých podniku na opatření kapitálu a rozděleni zisku, což jest známkou čisté asociace kapitálové, pro kterou forma družstevní není přípustnou. Již z různosti povolání a odborného zaměstnání osob, jež dle §u 15 stanov mohou býti členy společenstva, plyne, že nejde ani o společnou výrobu, ani o společné provozování živnosti hostinské, kavárenské, divadelní a biografické, nýbrž právě jen o účast na zisku. Pokud jde o provozování divadla a biografu, tedy podniku, sloužících účelům vzdělávacím nebo zábavním, byla by forma společenstevní vyloučena již pro nedostatek účelu hospodářského. Namítá-li se v dovolacím rekursu, že zápis obmýšlené změny stanov měl býti povolen již proto, poněvadž magistrátem hlavního města Prahy byla družstvu udělena koncese hostinská, stačí k tomu uvésti, že tím není ještě nijak prejudikováno samostatnému rozhodnutí rejstříkového soudu, jemuž dle §u 3 nařízení ze dne 14. května 1873, čís. 71 ř. zák. výslovně jest uloženo, by dbal, by opovědi k zápisu do obchodního rejstříku hověly zákonu. Není-li tedy obmýšlený účel družstva v souhlasu se zákonem o výdělkových a hospodářských společenstvech, jehož § 11 stanoví, že úchylky se dopouštějí jen potud, pokud to zákon výslovně připouští, čehož při §u 1 zákona není, nesmí rejstříkový soud zápis povoliti (viz k tomu také nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 17. ledna 1900, čís. 4 věstníku z roku 1900).

Citace:

Čís. 5249. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 263-264.