Čís. 5501.

Pozemková reforma.
Bylo-li navrženo omezení exekuce až do vydání nového rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o nároku exekuta na ponechání zabraných pozemků podle §u 20 příděl. zák., jde o odložení exekuce ve smyslu §u 42 ex. ř. (čís. 1 nebo 5).
(Rozh. ze dne 1. prosince 1925, R I 877/25.)
Návrhu státního pozemkového úřadu na vyklizení a předání zabraných nemovitostí soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Když dle návrhu šlo o omezení exekuce až do vydání nového rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o nároku exekuta na ponechání sporných pozemků dle §u 20 příd. zák., šlo v pravém slova smyslu jen o odložení exekuce ve smyslu §u 42 ex. ř. až do právoplatného rozhodnutí věci. Nehodí se sice žádné z čísel tohoto §u na případ ten doslova, protože exekuční řád s ním nepočítal a počítati nemohl, nemaje tušení o příští pozemkové reformě, ale je mu nejbližším případ čís. 1, jenž jedná o odložení exekuce z důvodu žaloby o bezúčinnost exekučního titulu a liší se od tohoto případu jen potud, že předpokládá žalobu o bezúčinnost titulu, v tomto případě však se bezúčinnost neuplatňuje žalobou, nýbrž vznesením nároku na vyloučení, propuštění nebo ponechání pozemku v exekuci vzatého a řízením o něm předepsaným, při čemž konečné rozhodnutí, dáno-li nároku místo, činí exekuční titul, t. j. výpověď, z práva samého (ipso jure), bezúčinným. Ostatně možno případ připodobniti i případu čís. 5, jenž dopouští odložiti exekuci na žalobu oposiční, že totiž po vydání exekučního titulu nastaly okolnosti nárok vymáhaný rušící nebo stavící, neboť vyloučení, nebo propuštění nebo ponechání jest takovou vymáhaný nárok Státního pozemkového úřadu rušící skutečností a, jakmile se tedy žádost o ně podá, což se ovšem neděje žalobou (a v tom je jediný rozdíl), je tomu podobně, jakoby podána byla oposiční žaloba. Arci nevadí, že v tomto případě místo odložení žádáno, a pak povoleno bylo omezení, tož zrušení exekuce, neboť ten rozdíl má význam na př. při exekuci zabavením neb zřízením zástavního práva, kde jeden věřitel druhému může předejíti, nikoli však zde, kde Státní pozemkový úřad žádné konkurence nemá a někdo ho mezi tím, co exekuce trvá ve stavu zrušenosti, předejíti nemůže, takže zrušení exekuce, při němž posud provedené exekuční úkony se ničí, nemá tu silnějšího významu a nepříznivějšího pro věřitele účinku, než odložení, při němž arci posud provedené exekuční úkony zůstávají v platnosti.

Citace:

Čís. 5501. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 717-718.