Čís. 5586.

Pokud jest nemanželský otec povinen, by hradil náklady na naučení se českému jazyku (návštěva české obchodní školy) dítěti, jež absolvovalo německou obchodní školu.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1925, R II 354/25.)
Návrhu nemanželské dcery, by otec byl povinen platiti jí měsíčně 530 Kč po dobu návštěvy jednoho ročníku české obchodní školy, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Nejvyšší soud vyslovil v rozhodnutí vydaném v této poručenské věci dne 14. listopadu 1923, č. j. R II 431/23 názor, že snaha rodičů, vyučováním v užitečných vědomostech dáti základ k budoucímu blahu dětí a přivésti je tak daleko, aby byly s to, samy se vyživovati, spadá ještě do výchovy dětí a že děti, jimž se takového vyučování dostalo, jsou vychovány a nemohou od rodičů žádati další zaopatření. Nezletilá Aurelie Sch-ová navštěvovala ovšem dvouletou obchodní školu německou v Š., než posudkem ředitele této školy ze dne 23. června 1925, jakož i šetřením prvého soudu jest prokázáno, že absolvování této školy není dostatečným vychováním ve smyslu onoho rozhodnutí nejvyššího soudu, jelikož znalost českého jazyka jest pro velkou konkurenci uchazečů o místa nutná a žákyně uvedené školy, jež ovládají češtinu, dostávají rychle dobré místo a jsou většinou již také umístěny. Právem poukazuje prvý soudce k tomu, že k zajištění budoucnosti nezl. Aurelie Sch-ové, která českého jazyka z dostatek neovládá, jest potřebí, by navštěvovala ještě jeden ročník české obchodní školy v českém okolí, kde se ve stálém styku s tímto okolím naučí česky mluviti. Názor rekursního soudu, že nezl. Aurelie Sch-ová je již dostatečně vychována, není tedy správný. Útraty, které byly spojeny s navštěvováním obchodní školy v Š., zůstaly by za nynějších hospodářských a ob- chodních poměrů neúčelnými výdaji, kdyby výchova nezletilé nebyla vhodně doplněna, jak prvý soud naznačuje. Teprve po takto skončené výchově musí se Aurelie Sch-ová po případě spokojiti i s nižší službou. Neprávem dovolává se rekursní soud dopisu zemského svazu obchodních společenstev a obchodních grémií v Olomouci ze dne 20. srpna 1925, neboť také z tohoto dopisu nutno dovozovati, že uchazeči o služební místa, již ovládají češtinu, mají přednost, což ostatně nevyžaduje zvláštního dokazování, nýbrž plyne z povahy nynějších hospodářských poměrů. Při výroku, že nezletilá Aurelie Sch-ová měla dosti času a příležitosti naučiti se v Š. českému jazyku, přehlíží rekursní soud, že se také jedná o zvláštní znalost češtiny potřebnou k jejímu povolání. Rekursní soud nesprávně vykládá ono rozhodnutí nejvyššího soudu, míně, že jím byl vysloven názor, že nezletilá Aurelie Sch-ová absolvováním obchodní školy v Š-u za všech okolností bude dostatečně vychována a že není oprávněna, žádati nutné doplnění této výchovy a že tato žádost jest žádostí za poskytnutí zaopatření. Za tohoto stavu věci dlužno souhlasiti s názorem prvého soudce, že cíle výchovy nezl. Aurelie Sch-ové dosud není dosaženo a že nepadá na váhu, že nezletilá netrpí ani duševními ani tělesnými vadami.

Citace:

Čís. 5586. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 869-870.