Čís. 5352.

Byl-li v řízení sporném opravný prostředek sice včas podán na poštu, avšak řízen na nesprávný soud, tímto pak, třebas včas, zaslán na soud, u něhož jej bylo podati, a došel tam po lhůtě, jest jej odmítnouti jako opožděný. Nepříslušný soud není povinen zaslati ihned opravný prostředek příslušnému soudu.
V řízení mimosporném, exekučním, úpadkovém a o prozatímních opatřeních jest opravný prostředek podán včas, byl-li sice řízen na soud nepříslušný, tímto však ve lhůtě zaslán soudu příslušnému.
(Rozh. ze dne 7. října 1925, R II 291 25.)
Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by, vyčkaje pravomoci, o ní znovu jednal a ji rozhodl.
Nejvyšší soud odmítl rekurs.
Důvody:
Jde o spor směnečný. Ve směnečném řízení činí však lhůta k rekursu osm dní (§ 555 čís. 2 c. ř. s.). Rekurs pak jest, jak obecně uznáváno přes doslov §u 520 c. ř. s., podati vždy u soudu prvé stolice (arg. § 528 odstavec prvý, poslední věta; Mat. I. 365). Napadené usnesení soudu odvolacího bylo zástupci žalované doručeno dne 1. září 1925, lhůta rekursní končila se tedy dne 9. září 1925, ale rekurs došel prvého soudu — okresního soudu vP. — teprve dne 12. září 1925, tedy po uplynutí lhůty rekursní, a proto bylo jej jako opožděný odmítnouti. Na tom ničeho nemění, že rekurs (jak patrno z poštovního razítka na předložené obálce) byl na poštu dán dne 9. září 1925, tedy ve lhůtě (§ 89 org. zák.), neboť zásilka byla řízena na nepříslušný soud — krajský soud v O. — a v takovém případě započítávají se v řízení sporném do lhůty dny poštovní dopravy. Jeť smysl §u 89 org. zák. ten, že strana, která může činiti podání též poštou, nemá vlivu na to, jakým způsobem si bude pošta počínati při dopravě, že by tedy mohlo vzniknouti nebezpečí, že bez zavinění strany dojde podání na soud pozdě. Proto § 89 org. zák. stanoví, že dny poštovní dopravy do lhůty se nevčítají. Jestliže však strana řídí podání na nepříslušný soud a podání dojde pak příslušného soudu pozdě, zavinila strana sama, nikoliv pošta, že podání došlo na příslušný soud opožděně. Tím, že strana řídí — z důvodu jakéhokoliv — podání na soud nepříslušný, připravuje se sama o výhodu §u 89 org. zák. Mohlo by se namítnouti, že nepříslušný soud, na nějž bylo podání řízeno, jest povinen, postoupiti ihned podání soudu příslušnému, a že, došel-li naň spis ve lhůtě a odevzdán-li postoupený spis ještě ve lhůtě znovu poště k dopravě na příslušný soud, má se věc tak, jako kdyby strana sama ještě ve lhůtě byla znovu dala spis na poštu a tím si zachovala výhodu §u 89 org. zák. Než proti tomu stačí vytknouti, že jen v řízení nesporném a v řízeních, postavených mu na roveň, má věc, byla-li řízena na nepříslušný soud, tímto soudem býti postoupena soudu příslušnému (§ 44 j. n.). Lze tudíž připustiti, že v řízení nesporném, exekučním, úpadkovém a v řízení o prozatímních opatřeních jest opravný prostředek, třebas byl řízen na nepříslušný soud, podán včas, byl-li tímto soudem ve lhůtě odeslán (poštou) na soud příslušný. Ale jinak má se věc v řízení sporném, kde není povinností nepříslušného soudu, by zaslal podání, byť i včas naň došlé, ihned soudu příslušnému a tím napravil chybu, jíž se strana dopustila. Nebude ovšem závady, by tak neučinil, ale v takovém případě nelze soud pokládati za jakéhosi zástupce strany, a proto neplatí zásada, vyslovená pro řízení nesporné a řízení, postavená mu na roveň. Ostatně v tomto případě nepříslušný krajský soud v O., jehož došel rekurs žalované dne 10. září 1925, tedy ve lhůtě (hledí-li se k tomu, že byl včas dán na poštu) skutečně a sice ještě usnesením z téhož dne postoupil rekurs okresnímu soudu v P., ale rekurs byl, jak opět patrno z poštovního razítka na předložené obálce, odevzdán znovu poště teprve dne 11. září 1925, tedy, ať se na věc pohlíží jakkoliv, vždy pozdě.

Citace:

Čís. 5191. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 178-182.