Čís. 5279.

Společnost s r. o.
Byli-li jednatelé zvoleni pokaždé valnou hromadou na určité období a při další valné hromadě některý z nich zvolen nebyl, přestal býti jednatelem, třebas usnesení se stalo prostou většinou hlasů. O odvolání jednatelů mohlo by se mluviti pouze tehdy, kdyby se na něm společníci usnesli za funkčního období.
Nedodání opisu opovědí pro finanční prokuraturu a nedostatek ověření podpisů jednatelů není ještě důvodem k zamítnuti opovědí, nýbrž jest za účelem odstranění těchto vad naložiti s opovědí dle §u 89 jedn. řádu.
(Rozh. ze dne 16 září 1925, R II 220/25.)
Rejstříkový soud zamítl návrh společnosti s r. o., by byl Alois U. vymazán ze seznamu jednatelů. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Dlužno sice přisvědčiti právnímu názoru stěžující si firmy, že poslední mandát Aloisa U-a jako jednatele zakládá se na volbě vykonané ve smyslu společenské smlouvy ze dne 28. srpna 1919, při poslední valné hromadě dne 7. června 1922, nelze však za správný uznati názor stěžující firmou hájený, že tento mandát Aloisa U-a jako jednatele vypršel projitím správního roku. To vyplývá jednak z ustanovení §u 16 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., jednak ze smlouvy společenské a konečně i z protokolu o valné hromadě ze dne 7. června 1922, kde nikde není uvedeno, že by funkce jednatelů končila projitím správního roku. Vzhledem k tomu může Alois U. býti jako jednatel odvolán pouze způsobem, srovnávajícím se s ustanovením platné společenské smlouvy. Podle ustanovení §§ 8 a 9 společenské smlouvy lze odvolati jednatele z důležitých příčin usnesením valné hromady toliko většinou tří čtvrtin všech hlasů společníku, tedy v tomto případe 30 hlasy, ježto společnost skládá se ze tří společníků, z nichž každý dle §u 9 zmíněné dosud platné společenské smlouvy ze dne 28. srpna 1919 má na valné hromadě 13 hlasů. Až do valné hromady dne 28. února 1925 byli jednateli této společnosti všichni tři společníci: Bedřich Κ., Jaroslav Ž. a Alois U., z nichž každému dle smlouvy společenské příslušelo na valné hromadě 13 hlasů. Na valné hromadě dne 28. února 1925 zvoleni byli jednateli Bedřich K. a Jaroslav Ž. hlasy Bedřicha K-a a Jaroslava Ž-a, kdežto Alois U. hlasoval proti. Stalo se tudíž zvolení Bedřicha K-a a Jaroslava Ž-a jednateli, jež vlastně obsahovalo v sobě odvolání Aloise U-a z jednatelství, pouze 26 hlasy, kdežto ve smyslu dosud platné smlouvy společenské může nastati odvolání jednatelství jen kvalifikovanou tříčtvrtinovou většinou, t. j. 30 hlasy. Vzhledem k tomu právem první soud zamítl návrh stěžující si společnosti, aby Alois U. vymazán byl ze seznamu jednatelů, ježto odvolání jeho neodpovídá ustanovením dosud platné smlouvy společenské. Rovněž právem vzhledem k ustanovení §§ 17, 102 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. a §u 10 uvoz. zák. k obchodnímu zákonu, by podpisy nových jednatelů na opovědí byly ověřeny a opisy pro finanční prokuraturu připojeny (zákon čís. 257 z roku 1921).
Nejvyšší soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že vyslovil, že po odstranění formálních vad není překážek, by k návrhu společnosti s r. o. nebyl v obchodním rejstříku Josef U. jako jednatel vymazán.
Důvody:
Rekursní soud správně dovozuje, že poslední mandát Aloise U-a jako jednatele zakládá se na volbě, vykonané při poslední valné hromadě dne 7. června 1922. § 8 společenské smlouvy praví, že »představenstvo pozůstává ze dvou nebo více jednatelů, kteří byli společníky zvoleni«, a že »do prvního představenstva povolávají se inž. Alfred Sch. (jenž byl později odvolán), Bedřich Κ., Alois U. a Jaroslav Ž. jako jednatelé.« Tím jest jasně vyjádřeno, že novou volbou při valné hromadě společníků může nastati změna v představenstvu. Byla-li tedy na pořad řádných valných hromad ze dne 21. prosince 1921, 7. června 1922 a 28. února 1925 jako zvláštní bod dána také volba jednatelů, a společníci volbu tuto skutečně vykonali a to v prvních dvou valných hromadách bez jakéhokoliv odporu se strany některého společníka, nutno z toho dovozovati, že společníci považovali, pokud se týče již při valné hromadě dne 21. prosince 1923 na tom se usnesli, že se funkční období dosavadních jednatelů končiti má vždy výkonem nové volby. Z toho však důsledně vyplývá, že, kdyby kterýkoliv z nich při některé z dalších voleb, jako se stalo při valné hromadě dne 28. února 1925, prostou většinou hlasů vykonané — ani zákon ani společenská smlouva pro zřízení jednatelů kvalifikované většiny hlasů nežádají — za jednatele již zvolen nebyl, přestal býti jednatelem, poněvadž prošla doba trvání jeho jednatelského mandátu, nikoliv však odvoláním. O odvolání jednatelů mohlo by se mluviti jen tehdy, kdyby se na něm společníci usnesli za funkčního období jmenovitě na mimořádné valné hromadě k tomu účelu svolané (§ 36 odstavec druhý zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.) a bylo by pak ovšem k němu dle §u 9 společenské smlouvy třeba kvalifikované většiny tří čtvrtin všech hlasů. O takové odvolání v tomto pří- padě nejde, nýbrž jen o novou volbu, důsledkem které nutno pokládati mandát Aloise U-a za zaniklý. Stěžujícímu družstvu jest však také přisvědčiti v tom, že nedodání opisu opovědí pro finanční prokuraturu a nedostatek ověření podpisů jednatelů, jehož ovšem nutně se vyžaduje (§§ 17 a 102 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. a § 10 uvoz. zák. k obch. zák.) není ještě důvodem pro zamítnutí opovědí, nýbrž že bylo za účelem odstranění těchto formálních vad opovědí naložiti ve smyslu §u 89 jedn. řádu. Rozhodnutí rekursního soudu odporuje tudíž zřejmě zákonu a jest dovolací rekurs v §u 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. odůvodněn.

Citace:

Čís. 5279. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 320-322.