Čís. 5109.

Ve sporném (exekučním) řízení lze rekurs podati jen u soudu prvé stolice, nikoliv přímo u stolice opravné.
(Rozh. ze dne 12. června 1925, R I 510/25.)
Rekursní soud odmítl v exekuční věci rekurs podaný přímo u něho.
Nejvyšší soud odmítl rekurs do tohoto odmítacího usnesení.
Důvody:
Povinná strana stěžuje si do usnesení rekursního soudu, jímž prý byl její rekurs do usnesení okresního soudu, povolujícího exekuci, jako nepřípustný odmítnut, a praví, že jí napadené usnesení rekursního soudu bylo doručeno dne 25. května 1925. Již podle doslovu §u 520 c. ř. s., který platí podle §u 78 ex. ř. také pro řízení exekuční, měl býti rekurs podán u toho soudu, jehož usnesení jest napadáno, a nikoli přímo u Nejvyššího soudu. Ale v nauce i praxi je nesporno, že rekurs jest podati vždy u soudu prvé stolice, což platí také pro rekursy do usnesení rekursního soudu (srv. též odpovědi min. spravedlnosti k §u 520 c. ř. s.). Vyplývá to nade vši pochybnost z §u 528 odstavec prvý, z §u 522 odstavec druhý c. ř. s., dále z materialií I. str. 365 a z §§ 150—151, 206—208 jedn. ř. Byl-li rekurs podán přímo u opravné stolice, nemá tato po ruce spisů s doklady, na jichž základě by mohla rozhodovati a může jen postoupiti rekurs soudu první stolice, pokud se tak ještě ve lhůtě rekursní státi může. Takové postoupení nemělo by v tomto případě smyslu, protože mezitím lhůta rekursní podle §u 65 ex. ř. již uplynula. Bylo tedy rekurs přímo u opravné stolice podaný odmítnouti.

Citace:

Čís. 5109. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 34-34.