Čís. 5248.

K tomu, by se movitá věc stala příslušenstvím nemovitosti, se vyžaduje, by sloužila hospodářskému účelu hlavní věcí. Na větším nebo menším stupni fysické stability tohoto spojení nezáleží. Zařízeni strojové k výrobě elektřiny jest příslušenstvím mlýna rozšířeného o elektrárnu. Nevyhledává se ohledně strojů, by vlastník věci hlavni byl i vlastníkem věci vedlejší, jen když stroj byl postaven vlastníkem věci hlavní.
(Rozh. ze dne 1 září 1925, Rv II 537/25.) Žalovaná banka vedla exekuci vnucenou dražbou na dlužníkův mlýn s elektrárnou. Žalující firma, tvrdíc vlastnické právo ku elektrárenským strojům, žalovala o nepřípustnost exekuce na tyto stroje. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaná vede exekuci na elektrárenské stroje, k nimž žalobkyně (dovolatelka) dle svého tvrzeni vyhradila si právo vlastnické. Nesporno jest, že tato výhrada není v knize pozemkové dle §u 297 a) obč. zák. poznamenána. Přisvědčiti jest názoru dovolatelky, že k tomu, by věc stala se příslušenstvím nemovitosti, vyžaduje se dle §u 294 obč. zák., by věc, která se s nemovitostí spojuje, sloužila hospodářskému účelu hlavní věci. V tomto sporu tomu tak jest. Zařízení strojové, sloužící k vyrobě elektřiny (dle dovolacího spisu k osvětlování města), není ovšem příslušenstvím mlýna nebo mlynářské živnosti jako takové. Ale dovolatelka přehlíží, že původní mlýn rozšířen byl o podnik elektrárenský, takže nyní hlavní věcí jest mlýn a elektrárna, a právě tato elektrárna jest hlavní věcí oproti strojům dovolatelkou dodaným. Není tedy správným názor dovolatelky, že stroje, o něž jde, jsou věcí samostatnou, ježto hlavní věcí jest mlýn a jeho příslušenstvím býti nemohou. Dovolatelka hledí dále dovoditi, že dalším požadavkem vzniku příslušenství jest vlastnictví, že totiž vlastník věci hlavní musí býti vlastníkem věci vedlejší. Ale názor tento jest v rozporu se zněním a účelem §u 297 a) obč. zák. Dle tohoto zákonného předpisu nelze stroje, spojené s nemovitostí, jen tehdy považovati za příslušenství nemovitosti, je-li v pozemkové knize poznamenáno, že stroje jsou vlastnictvím někoho jiného. Jinak tedy na základě tohoto zákonného předpisu platí stroje za příslušenství nemovitosti bez ohledu na ujednanou výhradu vlastnictví. Z této zásady vycházejí rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu čís. 2799, 3085, 3263 a zejména 4118 sb. n. s., na jichž důvody se dovolatelka odkazuje. Ostatně rozhodnutí čís. 4118 (R II 299 24) bylo vydáno v její vlastní věci, a právě v tomto rozhodnutí poukazem na zákonné motivy bylo dovozeno, že knihovnímu věřiteli přísluší na strojích, s nemovitostí spojených a jejím příslušenstvím se stavších, právo zástavní po rozumu §u 457 obč. zák., ač-li nebyla — nejpozději při spojení strojů s nemovitostí v pozemkové knize poznamenána výhrada vlastnictví pro dodavatele strojů. Na rozhodnutí čís. 3699 téže sbírky se dovolatelka neprávem odvolává, ježto tam šlo o případ zcela jiný, že totiž osoba třetí a ne vlastník podniku (pily) věnovala cizí stroj k účelům oné pily. V tomto rozhodnutí jest též výslovně poukázáno na to, že dle §§ 294 a 297 obč. zák. vlastnosti příslušenství může nabýti jenom stroj, který byl v podniku postaven vlastníkem, čemuž nebylo v onom případě, v němž kupitel od vlastníků továrny odlišný sám nestal se ani vlastníkem sporného stroje. Netřeba se tedy obírati otázkou, zda vlastník elektrárny k zmíněným strojům nabyl práva vlastnického, neboť, jak dovozeno, žalované straně přísluší právo zástavní bez ohledu na tuto otázku. K vývodům dovolacím se ještě podotýká, že k tomu, by věc stala se příslušenstvím nemovitosti, stačí, aby byla určena k trvalému jejímu užívání а k ní tyla v takovém místním poměru, který tímto účelem jest podmíněn. Stačí proto, že stroje byly v elektrárně instalovány a s ní, jak dovolatelka sama doznává, spojeny a že mají tedy trvale účelům elektrárenským sloužiti. Nezáleží však na větším nebo menším stupni fysické stability tohoto spojení; v §u 297 obč. zák. prohlašují se za příslušenství i okovy u studny, provazy, řetězy, hasičské náčiní a pod., tudíž věcí, které dle fysických zákonů jsou věcmi samostatnými. Jeví tedy právo zástavní za pohledávky žalované strany plnou účinnost vůči dovolatelce, kteréžto bylo ohledně jejího tvrzeného práva vlastnického právoplatně odepřeno povolení poznámky knihovní dle §u 297 a) obč. zák., pročež právem soudové obou nižších stolic nevyhověli žalobě.

Citace:

Čís. 5248. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 261-263.