Čís. 5232.

Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n.).
Pro vyměření zaopatřovacích požitků není rozhodna lehčí služba, přikázaná zaměstnanci vzhledem k jeho vysokému stáří, nýbrž jeho dosavadní význačnější služba.
(Rozh. ze dne 25. srpna 1925, Rv I 1294/25.) Žalobu vdovy po zaměstnanci na velkostatku proti majiteli velkostatku o placení zaopatřovacích požitků dle skupiny deváté procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud přiznal žalobkyni zaopatřovací požitky dle skupiny osmé. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Po právní stránce vytýká žalovaný, že odvolací soud porušil předpis §u 10 zákona o zaopatřovacích požitcích čís. 130/1921, nařizující, by zaměstnanci byli zařaděni do jednotlivých skupin podle své poslední skutečně vykonané služby, přisoudiv žalobkyni požitky osmé skupiny, náležející revírním lesním, ačkoliv manžel žalobkyně byl revírníkem jenom do roku 1895, od tohoto roku pak až do své smrti v roce 1898 zastával úřad účetního v malém skladišti, podle něhož by mohla býti mu přiřknuta leda skupina sedmá. Nejvyšší soud souhlasí s právním názorem soudu odvolacího. Manžel žalobkyně byl v roce 1895 jmenován účetním skladiště dříví s malým a pohodlným oborem působnosti po 51 letech celkové lesní služby a 34tileté službě jako revírní lesní. Podle jmenovacího dekretu ze dne 15. července 1895 byl mu v uznání dlouhých a vždy věrných a horlivých služeb udělen současně titul nadlesního a poskytnut peněžitý přídavek. Z toho plyne, že poslední zaměstnání manžela žalobkynina nebylo již aktivní službou v pravém smyslu slova, jakou má na mysli § 10 zák. a při níž mzda i titul bývají pravidelně úměrny konaným pracím, nýbrž tak zvaným místem odpočivným, totiž zvláštním způsobem starobního zaopatření, nahražujícím úplnou pensi. Pro vyměření zaopatřovacích požitků není proto rozhodnou tato služba konaná ve vysokém stáří po tři léta před smrtí, nýbrž předcházející služba revírního lesního. Touto službou nabyl manžel žalobkyně již nároku na zaopatření ve stáří, vyslouženého zaopatření dostalo se mu přidělením nové pohodlné služby účetního s titulem a platem úměrným významnější službě dosavadní. Proto se nemůže služba konaná v posledním postavení vzíti při novém upravení zaopatřovacích požitků již v počet, nýbrž předcházející služba revírního lesního.

Citace:

Čís. 5232. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 237-238.