Čís. 5205.

Uplatňováním námitky započtení nenastává ohledně započítávané pohledávky zahájení rozepře.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1925, R I 713 25.)
Soud prvé stolice odmítl žalobu Ignáta G-а proti Antonínu B-ovi, ježto v jiném sporu vedeném Antonínem B-em proti Quidu T-ovi, namítl Quido T. započtením pohledávku, jež jest předmětem žaloby Ignáta G-а proti Antonínu B-ovi. Rekursní soud zamítl námitku zahájené rozepře. Důvody: Vznese-li se v rozepři námitka započtení, žádá se ovšem za rozhodnutí, že pohledávka započtením namítaná jest po právu a že žalobcova pohledávka do výše vzájemné pohledávky zanikla (§ 411 c. ř. s. a § 1438 obč. zák.). Může se však též státi, že námitka se činí jen z opatrnosti, a pak jest nejisto, zda k rozhodnutí vůbec dojde. Žalobce může vzíti žalobu zpět anebo se vzdáti nároku, následkem čehož může rovněž sejíti s rozhodování o všech námitkách a tedy i o námitce započtení. Obavě, že může dojíti v obou sporech k proti- chudným rozhodnutím, lze předejíti tím, že se řízení o pohledávce, započtením namítané, přeruší, jsou-li zde jinak předpoklady §u 190 c. ř. s. Pod zahájením rozepře (§ 232 c. ř. s.) jest rozuměti, že nárok byl vznesen žalobou, a že žaloba byla doručena nebo že teprve za řízení byla žaloba rozšířena nebo byl učiněn mezitimní návrh podle §u 236 c. ř. s. Byla-li vznesena námitka započtení, nedomáhá se jí žalovaný odsouzení žalobce k plnění, nýbrž žádá zamítnutí žaloby z toho důvodu, že nárok žalobcův zanikl do výše vzájemné pohledávky. Podle §u 233 odstavec prvý c. ř. s. má býti pro zahájení sporu odmítnuta jenom žaloba; námitka započtení žalobou není, a nelze proto na ni tento předpis rozšířiti a spojovati s ní účinky, které spojuje zákon se zahájením rozepře (§ 232 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud nepochybil, zodpověděv záporně otázku, zda uplatňováním námitky započtení dojde k zahájení rozepře (§§ 232, 233 c. ř. s.). Zákon sice, mluvě v §u 232 c. ř. s. o zahájení rozepře, praví v odstavci druhém tohoto předpisu, že »když strana vznese teprve za rozepře nárok, nastane zahájení rozepře vzhledem k tomuto nároku (na rozdíl od prvého odstavce, kde nastává zahájení sporu doručením žaloby) tím časem, kdy se ho bylo domáháno při ústním jednání«, to však zřejmě se vztahuje na příklad na rozšíření žaloby (§ 235 odstavec prvý c. ř. s.), na návrhy podle §§ 236, 259 c. ř. s. neb podle §u 408 c. ř. s., nevztahuje se to však na námitku započtení, která jest pouze uplatňováním námitky proti žalobnímu nároku. Tato právní povaha námitky započtení je zejména jasně poznatelna z předpisu §u 411 c. ř. s., podle kterého »rozhodnutí, zda tu jest, či není vzájemná pohledávka, které se žalovaný domáhal započtením, jest účastno právní moci jen až do částky, kterou má býti započítáno«, což ukazuje, že námitka započtení má v rozepři, ve které byla vznesena, pouze úlohu námitky, nikoli nároku, a byť i byla účastna stejného projednání a stejné právní moci, jako hlavní nárok, přece jenom nevystupuje jako nárok, jsouc obmezena, »až do částky, kterou má býti započítána«. Činí-li tedy započtením namítaná pohledávka více, než žalobní pohledávka, nelze zabrániti současnému projednání dvou, totožného právního poměru se týkajících rozepří, a i kdyby byl zažalován pouze zbytek pohledávky započtení, pokud se naň nevztahuje podle §u 411 c. ř. s. právní moc, musí soud v této rozepři obírati se právním základem celé pohledávky jako v předchozí rozepři, když jednal o námitce započtení a není vyloučeno, že o jedné a téže pohledávce mohou vyjíti dva různé, dokonce i protichůdné rozsudky. Je-li účelem předpisu §§ 232 a 233 c. ř. s. v souvislosti s předpisem §u 411 c. ř. s., by o jedné a téže věci nebylo projednáváno po případě různými soudy současně, by důkazy nebyly o ní prováděny dvojmo, by o ní po případě nevyšly dva odporující si rozsudky, proti nimž by strana stála bez ochrany, sluší uznati, že uplatňováním námitky započtení nevzniká zahájení rozepře (§§ 232, 233 c. ř. s.). Ochrana, kterou by snad poskytoval v nové o zbytku započtené pohledávky současně vedené rozepři předpis §u 190 c. ř. s. o přerušení, je sice jistou ochranou, která však vzhledem ku předpisu §u 192 odstavec druhý c. ř. s. může selhati úplně a nenapravitelně. Nemůže býti konečně přehlíženo, že započtením uplatňovaná pohledávka představuje vzhledem ku zvláštním předpisům §§ 1438—1443 obč. zák. v rozepři, ve které byla uplatněna vůči žalobnímu nároku a také svou shora uvedenou povahou podle procesního práva pohledávku i hmotněprávně v těchto procesně právních vztazích odlišnou a do jisté míry jinak uzpůsobenou, než když táž pohledávka vystupuje jako žalobní nárok v samostatné rozepři.

Citace:

Čís. 5556. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 816-817.