Čís. 5392.

Domáháno-li se v žalobě odškodnění dle poslední věty §u 367 obč. zák., nelze žalobu zamítnouti pro tentokráte, ježto nebyl dosud proveden spor s třetí osobou, jež věci nabyla, aniž proto, že nebyl učiněn návrh na zjištění, že třetí osoba nabyla věci bezelstně. O okolnostech těchto dlužno rozhodovati ve sporu dle §u 367, poslední věta obč. zák., leč že by již byly předmětem jiného sporu (§ 190 c. ř. s.). Ovšem bude pak věcí žalovaného, by dokázal nedostatek bezelstnosti třetí osoby.
(Rozh. ze dne 22. října 1925, Rv I 739/25.)
Žaloba o odškodnění dle §u 367, poslední věta obč. zák. byla oběma nižšími soudy zamítnuta.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Není správným (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) stanovisko nižších soudů, najmě odvolacího soudu, že nutno žalobu, v níž se žalobkyně na žalovaném, jemuž prý svěřila klavír k užívání, domáhá po rozumu §u 367 poslední věta obč. zák. odškodnění za to, že klavír prodal a ji tím o klavír při- pravil, zamítnouti pro tentokrát proto, že žalobkyně neprovedla dosud sporu s kupitelem klavíru o jeho vydání, takže není na jisto postaveno, zda kupitel, Tomáš M., není povinen klavír jí vydati, aniž zjištěno, že nabyl klavíru bezelstně, pokud se týče není správným názor odvolacího soudu, že žaloba jest předčasná, ježto žalobkyně neučinila ve sporu návrhu podle §u 236 c. ř. s. a nevydobyla si mezitímního rozsudku zjišťujícího podmínku pro nabytí vlastnictví ke klavíru Tomášem M-em, totiž jeho bezelstnost. Bezelstnost Tomáše M-а při nabytí klavíru koupí od žalovaného tak jako někdejší vlastnictví žalobkyně ke klavíru a neoprávněnost prodeje klavíru žalovanému prý jen svěřeného, jsou vesměs předpoklady žaloby o odškodnění podle §u 367 poslední věta obč. zák. a, jsou-li tyto předpoklady sporny a nebylo-li o nich již jinde rozhodnuto, nutno o nich v tomto sporu jako o předurčujících rozhodnouti. Vyloučiti tyto předurčující otázky z rámce vedeného sporu a odkazovati rozhodnutí o nich sporu jinému nelze. Toliko, kdyby dotyčné předurčující právní poměry a okolnosti byly předmětem již jiného zahájeného sporu, bylo by možno řízení v tomto sporu podle §u 190 c. ř. s přerušiti. Tento případ dán není. Nelze nutiti žalobkyni, aby nejprve provedla bezúspěšný spor s kupitelem klavíru, to tím méně, ježto by rozhodnutí v dotyčném sporu nebylo ani pro žalovaného jakožto osobu mimo spor stojící závazným, a také nelze stranu nutiti, by učinila ve sporu určovací návrh a vydobyla si mezitimní rozsudek o některém z předpokladů jejího nároku neb obrany. Stanovisko nižších soudů, že nelze o bezelstnosti Tomáše M-а ohledně nabytí klavíru rozhodnouti, než jen ve sporu s ním vedeném, není správné. To, že Tomáš M. není stranou ve sporu, není tomu, by uvedená okolnost, pokud se týče právní poměr nebyl v tomto sporu zjištěn, na překážku. Rozdíl oproti sporu žalobkyně proti Tomáši M-ovi jest jen ten, že v tomto sporu vzhledem k domněnce §u 328 obč. zák. nebude na žalobkyni, by ona dokazovala jí tvrzenou bezelstnost, nýbrž by žalovaný dokázal nedostatek bezelstnosti na straně Tomáše M-a.

Citace:

Čís. 5392. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 524-525.