Čís. 5408.

Lze povoliti exekuci na jmění veřejných společníků pro pohledávku za veřejnou obchodní společností, ohledně níž bylo zahájeno řízení vyrovnací.
(Rozh. ze dne 29. října 1925, R II 329/25.) Soud prvé stolice povolil exekuci na movitosti veřejných společníků ku vydobytí pohledávky proti veřejné obchodní společnosti, ohledně níž bylo v běhu řízení vyrovnací. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Stěžovatelé tvrdí, že exekuce jest nepřípustnou, protože dle §u 10 vyr. ř. po zahájení vyrovnání na jmění dlužníka nelze nabyti soudcovského práva zástavního a poněvadž dle §u 60 (2) vyr. ř. účinky vyrovnání, zavedeného o jmění veřejné společnosti, se vztahují též na společníky, pokud se týče jejich poměru k věřitelům společnosti. Tomuto názoru dlužno přisvědčiti. Je sice pravda, že § 60 (2) vyr. ř. mluví o účincích vyrovnání, nikoliv vyrovnávacího řízení nebo jeho zahájení, avšak slovo »vyrovnání« nutno vyložiti tak, že se i účinky celého vyrovnacího řízení vztahují na společníky. Jinak by toto ustanovení nemělo účinku zákonodárcem zamýšleného. Neboť z povahy veřejné společnosti a z poměru veřejných společníků k společnosti, dle něhož majetek společnosti a společníků, pokud se týče uspokojení věřitelů společnosti, tvoří jeden celek (čl. 85, 112 obch. zák.) a ze zásady rovnoprávnosti všech věřitelů vůči vyrovnávacímu dlužníku (§ 46 (3) vyr. ř.) vysvítá, že věřiteli společnosti není dovoleno, by se pro svou pohledávku za vyrovnacího řízení společnosti hleděl uspokojiti ještě zvláštní exekucí proti jednotlivým společníkům, tím by byl úplně zmařen účel vyrovnání, by si totiž dlužník svou finanční situaci ulehčil tím, že zaplatí pouze část pohledávky v určitých lhůtách. V tomto případě jedná se o pohledávku proti společnosti, která dle vyrovnacího spisu ve vyrovnacím řízení byla též přihlášena, vymáhající věřitelka domáhá se přes to ještě uspokojení zvláštní exekucí proti společníku, žádá tudíž ze jmění, ze kterého pro případ potvrzení má dostati pouze část pohledávky v určitých lhůtách, ještě další zaplacení a tím nepřípustnou výhodu a to jest vzhledem na ustanovení §u 46 (3) a §u 60 (2) vyr. ř. nepřípustným a to vzhledem na rozšiřující výklad §u 60 (2) vyr. ř. bez ohledu na to, že vyrovnání dosud nebylo potvrzeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Vymáhající věřitelka stěžuje si právem do toho, že rekursní soud zamítl její návrh na povolení mobilární exekuce pro její pohledávku za veřejnou společností proti veřejným společníkům proto, že bylo ohledně společnosti zahájeno vyrovnací řízení. § 10 vyr. ř. sice stanoví, že po zahájení vyrovnacího řízení nelze již nabýti soudcovského práva zástavního, neb úkojného k věcem dlužníkovým. Ale dlužníkem vyrovnacím je tu toliko veřejná společnost, o jejímž majetku bylo vyrovnací řízení zahájeno, ale nejsou vyrovnacími dlužníky společníci se svým soukromým majetkem, jehož se vyrovnací řízení ohledně společnosti netýká (§ 61 vyr. ř.). Vždyť ohledně majetku společníků musí vyrovnací řízení zvlášť býti zahájeno. Do té doby lze proto na něm nabýti soudcovského práva zástavního nebo úkojného. Tomuto názoru nepříčí se ustanovení §u 60 (2) vyr. ř., ježto jedná jen o účincích již právoplatného a uskutečněného vyrovnání ve prospěch společníků, nikoli však o účincích zahájení řízení vyrovnacího. Tak stále rozhoduje tento nejvyšší soud a lze poukázati v tom směru zejména k odůvodnění nálezu 2523 a 3183 sb. n. s. Neprávem domnívá se rekursní soud, že slovo »vyrovnání« v §u 60 (2) vyr. ř. nutno vyložíti tak, že i účinky celého vyrovnacího řízení (tedy i jeho zahájení) vztahují se na společníky a že by jinak toto ustanovení nemělo účinku zákonodárcem zamýšleného. Tak dalekosáhlé účinky zákonodárce oním ustanovením ani zamýšleti nemohl, jakž plyne z těchto úvah: Zákonodárce opustil zásadu staršího úpadkového práva (§ 199 st. konk. ř.), že úpadek veřejné společnosti má za následek i úpadek společníků, a nepřijal podobné zásady ani pro řízení vyrovnací (§ 60, 61 vyr. řádu). Může býti předlužena a neschopna placení společnost a nikoli společníci. Tím, že zákonodárce propůjčil uskutečněnému vyrovnání účinky i pro společníky, ovšem jen v případě pokud nebylo ve vyrovnání stanoveno jinak, tedy pouze fakultativně, nemohl zamýšleti, by věřitelé společnosti, kteří jí poskytli úvěr, spoléhajíce na platební způsobilost solidárně ručících společníků, byli zbaveni možnosti sáhnouti na majetek společníků, jakmile vyrovnací řízení se zahájí toliko ohledně předlužené a insolventní společnosti, ale není příčiny k zahájení řízení vyrovnacího ohledně společníků a jejich soukromého majetku. Tím by se společníci mohli vyhnouti svému závazku, třeba měli značný majetek soukromý do společnosti nevnesený, ohlašujíce vyrovnací řízení jen ohledně společnosti, v němž by po případě jen nahodilou většinou a ze zvláštních důvodů byl hlasováním přijat vyrovnací nárok přes to, že společníci mají nepředlužený soukromý majetek, a to v neprospěch některých věřitelů. Z toho, že zákonodárce umožňuje ve vyrovnáni společnosti zachování zvláštních závazků solidárně ručících společníků, plyne, že nemá jím věřitelům společnosti býti bráněno, aby před zahájením vyrovnání ohledně jejich majetku zatím se nemohli chrániti vedením exekuce na soukromý majetek společníků. Jsou-li společníci předluženi, nic jim nebrání, aby vyrovnání ohlásili a tím znemožnili i exekuci společenských věřitelů na svůj soukromý majetek. Nemůže tedy býti účelem §u 60 (2) vyr. ř., aby věřitelé prostým ohlášením vyrovnání toliko ohledně společnosti zabránili vedení exekuce na svůj soukromý majetek. Také se nabytím práva úkojného na majetku společníků nedostává věřiteli společnosti zvláštní výhody ve smyslu §u 46 (2) vyr. ř. Vždyť tu nejde o výhodu plynoucí z vyrovnání, tedy o výhodnější postavení věřitele ohledně uspokojení z majetku společenského, nýbrž o jinou výhodu z nabytého práva zástavního nebo úkojného na jmění společníka, které mohou nabýti věřitelé všichni.

Citace:

Čís. 5408. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 550-552.