Čís. 5496.

Poddlužníku přísluší právo k rekursu ve smyslu §u 294, čtvrtý odstavec ex. ř., příčí-li se platební zápověď sama o sobě zákonu, byl-li ji nenáležitě stižen nebo dány-li mu neodůvodněné příkazy.
Ku povolení exekuce zabavením a přikázáním důchodů dlužníka nestačí udání vymáhajícího věřitele, že dlužník jest zaměstnán u poddlužníka a že jako takový má mzdu. Zněl-li návrh na zabavení důchodů, jest je přesně označiti a popsati.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1925, R I 942/25.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením a přikázáním důchodů, jež má dlužník u svého zaměstnavatele. Rekursní soud k rekursu zaměstnavatele exekuční návrh zamítl. Důvody: Stížnost jest odůvodněna, neboť exekuční návrh proti předpisu §u 54 ex. ř. neobsahoval určení výše zabavených důchodů, aby bylo lze vůbec posouditi přípustnost zabavení po rozumu zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. Soud prvé stolice povolil za tohoto stavu věci exekuci neprávem, nemaje pro povolení exekuce bezpečného podkladu ani na základě údajů návrhu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle ustanovení druhého odstavce §u 294 ex. ř. může poddlužník platební zápověď napadnouti rekursem. Stížnost svou může poddlužník arciť opírati toliko o vývod, že údaje návrhu neospravedlňují povolení exekuce, v podstatě tedy o to, že platební zápověď sama o sobě se příčí zákonu nebo že poddlužník byl jí nenáležitě stižen anebo že mu byly dány neodůvodněné příkazy. Tomuto požadavku vyhověl poddlužník, neboť vytkl ve své stížnosti, že v návrhu vymáhající věřitelky nebyla uvedena výše pohledávky, kterou zabavuje, nýbrž jen všeobecně důchody, ačkoliv jde jen o denní mzdu na hodinovou výpověď, kterážto mzda v době povolení exekuce musela by býti vydělána a splatna. Není tudíž opodstatněnou výtka vymáhající věřitelky v dovolacím rekursu, že je rekurs zaměstnavatele — poddlužníka nepřípustným. Pokud jde o věcnou stránku dovolacího rekursu, nesdílí dovolací soud názor stě- žovatelčin, že stačí ku povolení exekuce udání vymáhající strany, že jest povinný zaměstnán u rekurujicího poddlužníka jako dělník a že má jako takový mzdu, čímž prý bylo plně vyhověno ustanovení §u 54 ex. ř. Návrh vymáhající věřitelky nezněl však na zabavení mzdy, nýbrž na zabavení důchodů, které prý má povinná strana ve svém postavení jako dělník u svého zaměstnavatele, pokud přesahují roční důchod 6 000 Kč. Proto bylo povinností navrhovatelky, by tyto důchody přesně označila a popsala a tím soudu exekuci povolujícímu umožnila, by mohl posouditi, zda jde o důchody podle zákona ze dne 15. dubna 1920 čís. 314 sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 2. července 1924 čís. 177 sb. z. a n. zabavitelné. Vývody odvolacího soudu nejsou proto vyvráceny správné důvody napadeného usnesení, s nimiž dovolací soud souhlasí.

Citace:

Čís. 5496. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 709-710.