Čís. 5291.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
Vlastníci domu, kteří jej celý pronajali a navázali se vyklidili místnosti, jimi v něm obývané, nemají nároku na odklad exekuce vyklizením těchto místností.
(Rozh. ze dne 22. září 1925, R I 801 25.) Manželé Η-ovi pronajali manželům R-ovým celý hotel a zavázali se soudním smírem ze dne 10. prosince 1924, že se do 1. srpna 1925 vystěhují z místností, v hotelu obývaných. Ježto tak neučinili, vedli proti nim manželé R-ovi exekuci vyklizením, proti níž domáhali se manželé H-ovi odkladu exekuce. Soud prvé stolice odklad povolil, rekursní soud zamítl návrh na odklad.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelé spatřují nesprávné posouzení právní v tom, že rekursní soud uznal, že předpokladem odložení exekuce nuceným vyklizením podle §u 1 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. jest, by povinná strana užívala v úvahu přicházejících místností na základe nějakého práva, a že ani vlastnické právo povinných není takovým právem. Stěžovatelé míní, že, kdyby povinní užívali místností, jimi obývaných, na základě nějakého práva, by vůbec nemohla proti nim vedena býti exekuce, že právní názor rekursního soudu odporuje tomu, že oni jsou vlastníky hotelu, ve kterém bydlí, že jsou propachtovateli tohoto hotelu, že tedy mezi nimi a pachtéři přece jenom trval určitý poměr právní, na základě kterého užívali svého dosavadního bytu, že nejsou ani vetřelci, ani naprosto bezprávnou stranou. Stěžovatelé úmyslně nechtějí porozuměti rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu (sb. čís. 3250), na které se odvolávala ve své stížnosti do usnesení soudu prvé stolice vymáhající strana a zbytečně polemisují s odůvodněním tohoto rozhodnutí. Stěžovatelé prodali (§ 1094 obč. zák.) smlouvou pachtovní užívání pachtovního předmětu a tím převzali povinnost, poskytovati pachtéřům umluvené užívání (§ 1098 obč. zák.). Poněvadž i pachtovní smlouva je smlouvou konsensuální (§ 1092 obč. zák. slova: uzavírají se týmž způsobem jako kupní smlouva), projevují propachtovatelé uzavřením pachtovní smlouvy vůli vzdáti se vlastnického užívání pachtovního předmětu ve prospěch pachtéřuv. Proto sluší uznati, že právo užívání pachtovního předmětu z právního důvodu vlastnictví zaniklo z propachtovatelovy vůle. Pak ovšem nemá propachtovatel postavení oněch osob, které zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. v §u 1 uvádí příkladmo jako osoby ustanovením o odložení exekuce chráněné, neboť, kdo se sám a za úplatu vzdá svého bydlení, by z něho těžil, nemůže se dožadovati výjimečné ochrany zákona, jejíž poskytovaní by se v tomto případě příčilo dobrým mravům.

Citace:

Čís. 5291. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 346-347.