Čís. 5506.

Při společenstvech s ručením obmezeným lze doplatky, požadované ku krytí schodku, vřaditi mezi aktiva společenstva. Není-li po jich připočtená družstvo pasivním, nemají ani likvidátoři povinnost zakročiti o vyhlášení úpadku.
Není závady, by bytové společenstvo neumluvilo s členem vybírání t. zv. drahotního přídavku (příspěvku) stavebního.
(Rozh. ze dne 1. prosince 1925, Rv I 1343/25.)
Stavební společenstvo s ručením obmezeným domáhalo se na žalovaném členu zaplacení doplatku 15 000 Kč. Žalovaný namítl započtením vzájemnou pohledávku 20 000 Kč, již zaplatil žalobci na jeho vyzváni jako drahotní příspěvek. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby a neuznal po právu pohledávku namítanou započtením. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uvedl ku konci důvodů: Pokud odvolatel napadá výrok prvého soudu, že započtením namítaná pohledávka 20 000 Kč není po právu, stačí k vyvrácení jeho vý- vodů poukázati na obsah prohlášení ze dne 10. listopadu 1920, jím vlastnoručně podepsaného. Tímto prohlášením zavázal se žalovaný vědomě k zaplacení drahotního příspěvku 10 000 Kč za každou obytnou místnost, která mu bude pro bytový úřad dána k disposici a zaplatil-li za dvě takové místnosti 20 000 Kč, splnil tím jen svůj závazek a nemá oproti žalujícímu družstvu zákonného nároku na vrácení tohoto peníze.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jak zjištěno, byly na valné hromadě žalujícího družstva dne 14. června 1923 usneseny zrušení a likvidace družstva a byla likvidátory k tomuto dni sestavena likvidační bilance vykazující schodek 1 122 846 Kč 42 h; ve valné hromadě dne 25. června 1924 byla pak tato bilance schválena a usneseno, by vymáhán byl na členech k úhradě schodku doplatek ve výši 50% členských příspěvků (závodních podílů). Dovolatel, na němž jest v tomto sporu 50%ní doplatek v zažalované výši vymáhán, vyslovuje názor, že při passivitě bilance měli likvidátoři navrhnouti vyhlášení úpadku, v němž by stav jmění byl zjištěn a rozvrhové řízení bylo provedeno, že však nejsou oprávněni samovolně ony doplatky stanoviti a na členech vymáhati; správnost tohoto závěru snaží se dovolatel vyvoditi z §u 49 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. Ale ani z předpisu §u 49 nelze správnost tohoto závěru dovoditi. Dle §u 76 zákona ručí členové za závazky společenstva s ručením obmezeným nejen v případě úpadku, nýbrž i v případě likvidace. Jest sice pravda, že dle §u 49 jsou likvidátoři pod vlastní zodpovědností povinni, by navrhli vyhlášení úpadku, je-li z bilance patrno, že aktiva společenstva nestačí ke krytí jeho dluhů. Ale § 49 obsahuje jen všeobecná ustanovení o povinnostech likvidátorů a vztahuje se na společenstva s ručením jak obmezeným tak neobmezeným. Proto jest jej vykládati tak, by neobsahoval rozporu s dalšími zvláštními předpisy, zejména s předpisy jen pro společenstva s ručením obmezeným platícími (§ 76—86 zákona). A tu nelze přehlédnouti, že v §u 85 doplatky členů výslovně se označují jako částky dluhované společenstvu s ručením obmezeným. Ustanovení toto jest v souhlasu s různou povahou obojího druhu společenstev. Při ručení neomezeném ručí členové věřitelům za schodek celým jměním solidárně a vzhledem k tomuto dalekosáhlému závazku jest zvlášť upraveno t. zv. rozvrhové řízení (§ 61 a násl. zákona). Při společenstvech s ručením obmezeným jde však dle § 76 jen o úhradní závazek vůči společenstvu. Lze tedy při společenstvech s ručením obmezeným doplatky ke krytí schodku požadované, které v § 85 jsou označeny jako částky společenstvu dluhované, vřaditi mezi aktiva společenstva, a jestliže po připočtení jich není družstvo passivní, nemají ani likvidátoři povinnost o vyhlášení úpadku zakročiti. V tomto případě stačí dle likvidační bilance k nabytí bilanční rovnováhy splacení polovice (50%) doplatků, které na členech dle §u 76 zákona mohou býti požadovány. Tím padá celý podklad námitky shora uvedené, a netřeba se obírati tím, zda i z jiných důvodů jeví se tato námitka neopodstatněnou. Pokud jde o nárok na vrácení drahotního přídavku stavebního namítaný započtením, posoudil odvolací soud věc správně, a stačí odkázati na důvody napadeného rozsudku. Vzhledem k vývodům dovolacím se ještě podotýká: Dle §u 2 stanov může družstvo od členů vybírati i takovéto příspěvky (arg. slova: »a jinaké platy«). Tudíž nebylo třeba změniti stanovy za tím účelem, aby mohl vybírán býti drahotní příspěvek stavební, a vybírání jeho, neboli, jak dovolatel praví, zvýšená tím platební povinnost členů neodporuje stanovám. Vybírání jich neodporuje ani zásadám v §§ 5, 11 a 76 zákona o společenstvech; v podstatě jde o vzájemnou protihodnotu za plnění žalujícího družstva, totiž za to, že dovolateli i za tehdejších svízelných stavebních poměrů a stoupnutí cen stavebního materiálu a mezd byly v novostavbách družstevních dány k použití náhradní místnosti pro bytový úřad, aby tento neprovedl částečné zabrání bytu dovolatelova. Plat tento označen jest výslovně jako příspěvek, nikoli jako zápůjčka družstvu nebo vypověditelný, u družstva učiněný vklad, v kterých případech by mohl dovolatel bez ohledu na poskytnutí náhradních místností částky tyto zpět žádati. Příspěvek onen jest též něčím zcela odlišným od závodních podílů, a stanovení příspěvků těchto není ani porušením oněch bodů smlouvy společenské, které se vztahují na výši podílů a způsob jich složení. Příspěvky tyto nelze ani pokládati za plnění na účet ručebního závazku v §u 76 zákona a §u 24 stanov členům uloženého; kdyby tomu tak býti mělo, to by se vlastně měla věc tak, že členové to, co dle §u 24 druhý odstavec stanov a §u 76 cit. zák. měli by plniti teprve po zahájení likvidace, splnili by již dříve a že tyto částky byly by již včas zahájení likvidace spotřebovány, čímž účel předpisu §u 24 druhý odstavec stanov a 76 zákona by byl zmařen. Ostatně dovolatel vylíčenou právní stránku oněch příspěvků vlastně sám v dovolání připouští, nazývaje je »zvýšenou platební povinností«, a namítaje jen, že k založení povinnosti této třeba změny stanov na základě usnesení valné hromady.

Citace:

Čís. 5506. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 723-725.