Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 2
PDF

Čís. 5550.


Smluvní prohlášení o převzetí dluhu dlužno učiniti vůči věřiteli nebo jeho zmocněnci, nestačí nahodilé prohlášení vůči třetí osobě, věřitelem nezmocněné.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1925, Rv I 1282/25.)
Žalobu o zaplacení 50 000 Kč odůvodňoval žalobce tím, že žalovaný převzal vůči němu zaplacení dluhu svého otce. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Dovolatel chce z upomínaní žalovaného vyvoditi, že schválil převzetí dluhu, které ujednal prý Leo M. se žalovaným pro něho. Ale to jest okolnost nerozhodná, jak vyplyne z následujícího. V prohlášení žalovaného vůči nezmocněnému Leonu M-ovi nelze spatřiti převzetí dluhu žalovaným ve smyslu §u 1405 a 1406 obč. zák., ani přístup žalovaného k dluhu otcovu jako plátce ve smyslu §§ 1344 a 1347 obč. zák. Smluvní prohlášení o převzetí dluhu nutno učiniti vůči věřiteli nebo jeho zmocněnci. Nestačí tedy prohlášení vůči osobě třetí nezmocněné. Ke vzniku závazku smluvního třeba slibu nebo prohlášení u vědomí závaznosti, tedy smluvní nabídky, poněvadž převzetí závazku vůči věřiteli jest smlouvou, jak je pojímá také § 1406 obč. zák. K takové smlouvě se dle §u 861 obč. zák. vyhledává, by jedna strana prohlásila druhé, že něco jí plniti chce, a aby druhá strana takové prohlášení přijala, tedy přijetí onoho slibu prohlásila. Ke smlouvě ve prospěch třetího pak se vyhledává dle §u 881 obč. zák., by ten, kdo prohlášení zavázaného přijímá, dal si je slíbiti jako závazek a to pro třetího, předpokládá tedy vyžádaný slib (§ 881 slova »versprechen lassen«). Proto nestačí toliko nahodilé prohlášení. Zjištěno však bylo, že žalovaný řekl toliko vůči svědku Leonu M-ovi, který nebyl věřitelem ani zmocněncem žalobcovým, že dluh sporný za otce zaplatí, by, jak svědek M. praví, dali jeho otci pokoj. Avšak nebylo zjištěno, že by Leo M. toto prohlášení si ve prospěch žalobce slíbiti dal, tedy že si onen slib vyžádal pro sebe jako slib smluvní a také že tento slib sám ve prospěch žalobcův přijal. Proto nejedná se o smlouvu vůbec a ani o smlouvu o převzetí dluhu již proto, že tu není prohlášení o přislíbení a jeho přijetí ani vůči věřiteli samému, nebo vůči jeho zmocněnci, ani vůči třetímu, jenž by si pro žalobce nějaký slib dal učiniti, tedy si ho vyžádal. Závazným prohlášením a slibem vůči Leonu M-ovi bylo by prohlášení žalovaného jen tehdy, kdyby Leo M. si byl dal slíbiti zaplacení pro žalobce. To však ani tvrzeno ani prokázáno nebylo.
Citace:
Čís. 5550. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 802-803.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).