Čís. 5345.

Okolnost, že byla povolena exekuce na nezabavitelnou mzdu, nelze uplatňovati rekursem, nýbrž návrhem dle §u 39 čís. 2 ex. ř., leč že by předpoklady nezabavitelnosti byly zřejmý již z exekučního návrhu.
(Rozh. ze dne 7. října 1925, R I 648/25.)
Soud prvé stolice povolil exekuci zabavením důchodů dlužníka, jež mu příslušejí jako zaměstnanci ve výši plus 50 Kč týdně ze mzdy a přikázáním polovice důchodů těchto k vybrání až do výše vykonatelné pohledávky. Rekursní soud exekuční návrh zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud uvádí v rozporu se spisy, že podle obsahu samotného návrhu exekučního činí služební příjem dlužníkův jenom 50 Kč týdně, a z toho odvozuje, že dlužník vzhledem na zákon ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. a v tomto zákonu stanovené existenční minimum 6 000 Kč ročně nemá vůbec příjmu, exekuci podléhajícího, že proto není zákonitých podmínek pro zabavení dlužníkovy mzdy. Rekursní soud přehlédl, že vymáhající strana netvrdila ve svém návrhu, že dlužník má mzdy pouze 50 Kč týdně, nýbrž že tvrdila, že dlužník má mzdy 4 Kč 80 h za hodinu, a že navrhovala, aby dlužníku z této mzdy zabaveno bylo pouze 50 Kč týdně. Podle tohoto tvrzení činila by dlužníkova mzda při úplné době pracovní 216 Kč týdně, nebo-li 864 Kč měsíčně, jak bylo navrhováno a také povoleno prvým soudem, zbývala by dlužníku měsíční volná mzda 664 Kč, tedy o 164 Kč více, než činí měsíční nezabavitelné minimum. Z toho vyplývá, že navrhovaná exekuce povolena byla soudem prvé stolice zcela správně. Jiná otázka je, zda muže okolnost, že povolena byla exekuce na nezabavitelnou mzdu, když tato nezabavitelnost není zřejmá z exekučního návrhu a když podle obsahu exekučního návrhu jde o zabavitelnou mzdu, uplatňována býti rekursem. Otázku tuto učiněnou povinnou stranou v jejím rekursu do usnesení prvého soudu dlužno zodpověděti záporně. Otázka, zda dlužník skutečně požívá mzdy v té výši, jak bylo tvrzeno, je skutkovou otázkou, která v rekursním řízení, pro které platí zákaz novot, nemůže býti řešena. Mimo to je okolnost, že povolena byla exekuce na nezabavitelnou mzdu, zákonitým důvodem pro zrušení exekuce podle §u 39 čís. 2 ex. řádu, o jehož důvodnosti může podle §§ 39 a 62 ex. ř. rozhodnuto býti jedině usnesením exekučního soudu. Pro toto řízení je soud dostatečně vyzbrojen předpisy §§ 45, třetí odstavec a 55 druhý odstavec ex. řádu, a co nejhlavnějšího zákon sám tím, že § 39 ex. ř. nařizuje kategoricky zrušení exekuce na návrh, nebo z úřední povinnosti, jsou-li prokázány pod čísly 1 až 8 uvedené předpoklady, vylučuje možnost jiného uplatňování řečené okolnosti, nežli způsobem v §§ 39 a 62 ex. řádu uvedeným, pakli předpoklady ty nebyly již z exekučního návrhu zřejmý.

Citace:

Čís. 5345. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 432-433.