Čís. 5604.

Lze sice postoupiti i budoucí pohledávky, ale jen tehdy, jsou-li již určeny neb určitelný alespoň co do osoby dlužníka.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1925, Rv I 899/25.)
Žalobu firmy proti bance o zjištění, že není po právu postoupení pohledávek Ludvíkem H-em žalované bance oba nižší soudy zamítly, odvozujíce oprávnění Ludvíka H-a k postoupení sporných pohle- dávek žalované bance z postupní listiny ze dne 7. července 1923, kterou žalující firma postoupila Ludvíku H-ovi k zajištění jeho případných postižných nároků do nejvyšší částky 500 000 Kč všechny své tehdejší i budoucí pohledávky proti svým zákazníkům a ostatní účetní pohledávky.
Nejvyšší soud vyhověl žalobě potud, pokud šlo o pohledávky, jež vznikly až po 7. červenci 1923.
Důvody:
Dlužno rozeznávati mezi postupem pohledávek v době postupu již existujících a postupem pohledávek budoucích. Lze sice postoupiti i budoucí pohledávky, ale jen tehdy, jsou-li již určeny neb určitelný alespoň co do osoby dlužníka, poněvadž k platnosti postupní smlouvy se vyhledává, jako k platnosti každé smlouvy, by předmět její byl určitý neb alespoň určitelným. Pro neurčitost svého obsahu jest tudíž neplatnou postupní smlouva ze dne 7. července 1923, pokud jí Ludvíku H-ovi postoupeny byly všechny budoucí pohledávky žalující firmy. V důsledku toho nebyla tato postupní smlouva způsobilou, přivoditi přechod pohledávek v rozsudkovém výroku pod 1 až 75 uvedených, na Ludvíka H-a, ježto jsou to pohledávky, které dle zjištění nižších soudů vznikly až po sepsání postupní listiny ze dne 7. července 1923.

Citace:

Čís. 5604. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 916-917.