Č. 7711.Zaměstnanci veřejní: Má státní zaměstnanec nárok na náhradu cestovních výloh za cestu k prohlídce úředním lékařem? (Nález ze dne 25. ledna 1929 č. 34053/28.) Věc: Dr. Jindřich K. v U. H. (adv. Dr. Eugen Doktor z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti o náhradu cestovních výloh. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Žádost st-le, rady zem. soudu v U. H., za náhradu cestovních výloh vzniklých tím, že z příkazu vrch. zem. soudu v Brně konal cestu za účelem vyšetření zdrav, stavu ze Š. ke zdrav, oddělení zsp-é v Brně, byla rozhodnutím presidia vrch. zem. soudu v Brně z 5. listopadu 1926 zamítnuta, poněvadž dle výn. min. sprav. z 30. března 1922 č. 15417/22 možno soudním zaměstnancům přiznati cest. požitky za cestu.vykonanou z úředního příkazu z místa stálého bydliště do sídla úředního lékaře; stálým bydlištěm st-lovým bylo U. H. až do jeho onemocnění, odškodné likviduje však za cestu ze Š. do Brna, tedy z místa dočasného pobytu svého. Odvolání, brojící proti názoru v tomto výměru vyslovenému a domáhající se in eventum náhrady cest. výloh z U. H. do Brna, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto. — O stížnosti nss uvážil: Stížnost buduje nárok na náhradu cestovních výloh na výn. min. sprav. z 30. března 1922 č. 15417/22 a zastává názor, že výnosem tímto je stanovena pouze maximální výše náhrady, že však nevylučuje existenci nároku na cestovné až do této výše okolnost, že zaměstnanec cestu podnikl k úřednímu lékaři z místa svého dočasného bydliště. Takový výklad odporuje však jasnému znění cit. výn., který v předposledním odstavci výslovně stanoví, že nelze cestovní požitky přiznati za cestu, kterou vykonal onemocnělý zaměstnanec do sídla úředního lékaře z místa svého dočasného pobytu, které jest mimo jeho stálé bydliště (§ 31 odst. 2 služ. pragm.). Ježto jest nesporno, že st-1 cestu, o kterou jde, nekonal ze svého stálého bydliště, nýbrž z místa svého dočasného pobytu, jeví se stížnost, pokud nárok dovozuje ze shora uvedeného výnosu, bezdůvodnou.