Č. 7695.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo: O ekviparaci opatrovatelek městských škol mateřských v Brně se státními zaměstnanci kategorie D služ. pragmatiky podle § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22.
(Nález ze dne 18. ledna 1929 č. 677.)
Prejudikatura: Boh. A 3537/24 a 4131/24.
Věc: Antonie Ch. a Augusta P. v Brně (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti městskému zastupitelstvu v Brně (vrch. mag. rada Dr. Alois Otoupalík) o započtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Na základě usnesení obecní rady zem. hl. města Brna z 2. listopadu 1918 a dle návrhu poradního sboru z 27. ledna 1919 byla počítána doba, v níž st-lky na měst. školkách mateřských jako volontérky bezplatně působily, za dobu služební a byla jim započtena do pense a pro dosažení kvadrienálek. — — — Příslušné výměry jsou podepsány vládním komisařem E.
Podáními z března 1925 žádaly st-lky, aby byly přeloženy do trvalé výslužby podle § 11 zák. č. 286/24.
Na to vyrozumělo presidium měst. rady v Brně st-lky, že měst. zastupitelstvo, vyhovujíc jejich žádostem, se usneslo 17. dubna 1925 přeložiti je na trvalý odpočinek, při čemž při vyměření požitků v pensi nesmějí býti, pokud se týče i započítávání služby volonterské u města Brna pro výměru pense, ve svém nároku zkráceny. Jejich požitky v pensi budou jim vyměřeny zvláště po zjištění, na jaké započtení služ. doby pro výměru pense mají nárok. — Dalšími výměry z 12. října 1925 byly st-lkám vyměřeny pens. požitky, při čemž však hospitování (činnost volontérská) na mateř. školkách v době 3 roků 2 měsíců, pokud se týče 4 roků jim nebylo započteno, jelikož dle § 62 odst. 1 lit. a) zák. z 3. května 1905 č. 56 z. z. mor., § 3 zák. č. 495/21 a § 19 zák. č. 394/22 jest nároky jejich na pens. požitky (na vyměření pense) posuzovati dle nároku úředníků státních, úředník státní nemá pak nároku na započtení činnosti volontérské do doby rozhodné pro výměru pense.
Odvolání v tomto směru podaná byla nař. rozhodnutími zamítnuta. Žal. úřad odvolává se na ustanovení § 62 lit. a) odst. 2 Brněnského statutu městského, na § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922, rovná st-lky státním úředníkům skupiny D, a na to pokračuje: Státní úředníci této kategorie a ani ostatní státní úředníci nemají právního nároku na započítání doby, po kterou by bezplatně a bez ustanovení ve služ. poměru hospitovali ve státních úřadech. Poněvadž i ve případech st-lek jedná se o činnost hospitantskou, která jim byla povolena na měst. mateřských školkách bez nároku na plat nebo ustanovení, nemají podle uvedených zákonných předpisů rovněž nároku na započtení této činnosti do doby rozhodné pro výměru pense. Otázka, zda státní správa započítala dobrovolně fakticky podobné činnosti do této doby svým zaměstnancům, nemá významu, poněvadž nároky a práva st-lek nesmějí přesahovati míru toho, nač má státní zaměstnanec příslušné kategorie právní nárok. Ani z usnesení měst. zastupitelstva brněnského ze 17. dubna 1925, pokud stanovilo, že nesmějí býti st-lky zkráceny ve svém nároku, i pokud se týče započítávání služby volontérské u města Brna pro výměru pense, nemůže býti nic vyvozováno, poněvadž tímto usnesením bylo pouze stanoveno, že jest st-lkám volontérskou službu započítati, objeví-li se, že mají na takové započítání právní nárok. Pokud by označená jejich činnost hospitantská měla býti považována za volontérskou činnost, nenastane v hořejším odůvodnění žádná změna, poněvadž státní zaměstnanci úředničtí kategorie D nemají právního nároku na započítání volontérské služby neplacené, konané beze složení slibu před nezávazným ustanovením do služby.
O stížnosti nss uvážil:
Nss vyslovil již opětně — srv. na př. nál. Boh. A 3537/24 a 4131/24 — právní názor, že na základě § 3 zák. č. 495/1921 a § 19 zák. č. 394/1922 služební řády a usnesení autonomních korporací, jimiž zaměstnancům těchto korporací poskytnuty byly požitky, práva a nároky měrou převyšující míru práv a nároků obdobných zaměstnanců státních, počínajíc 1. lednem 1923 přestávají ipso jure býti pro tyto zaměstnance zdrojem práv a nároků, a že tedy ta která korporace jest oprávněna, upravujíc právní poměr svých zaměstnanců, uvedená práva a nároky ignorovati resp. zrušiti. Má-li tedy stížnost za to, že tento účinek jest podmíněn zvláštním usnesením dotyčné korporace o provedení redukce, nemá pravdu.
Namítá-li stížnost dále, že zápočet služby volontérské nepřesahuje míru práv a nároků zaměstnanců státních, poněvadž jednotlivým kategoriím zaměstnanců státních byl výnosy min. zápočet podobných služeb povolen, nelze jí ani v tom přisvědčiti, ježto cit. zákony mají na mysli jenom taková práva a nároky zaměstnanců státních, které jim byly přiznány generelní normou právní, za jakou ovšem pouhý min. výnos pokládati nelze.
Dovozuje-li stížnost posléze, že k právům a nárokům zaměstnanců státních ve smyslu zákonů prosincových patří také právo na zachování zápočtu služeb dříve jim přiznaného a že nelze tedy obdobné právo zaměstnankyně samosprávné pokládati za zrušeno cit. zákony, odporuje tato argumentace přímo vlastní intenci prosincových zákonů, jak v cit. §§ 3 resp. 19 došla jasného výrazu, totiž zřejmému úmyslu, aby všechna práva samosprávným zaměstnancům služebními řády a usneseními jak všeobecnými tak individuelními až dosud poskytnutá, pokud přesahují míru práv a nároků zaměstnanců státních, byla zrušena.
St-lky dovolávají se však pro tvrzený svůj nárok také usnesení městského zastupitelstva brněnského ze 17. dubna 1925 a vytýkají, že nař. rozhodnutí jsou s tímto usnesením v rozporu. V tomto směru bylo uvážiti:
Usnesení ze 17. dubna 1925, jak bylo st-lkám intimováno dekrety z 20. dubna 1925 a tedy pro jejich právní postavení je směrodatno, praví: »při čemž (t. j. při pensionování) při vyměření požitků v pensi nesmíte býti, pokud se týče i započítávání služby volontérské u města Brna pro výměru pense, ve svém nároku zkrácena. Ustanovení toto zní docela kategoricky, nikoli hypoteticky, jak se žal. úřad snaží dovoditi ve svém odv. spise poukazem na další větu dekretů; neboť tato věta vyhražuje sice číselné vyměření pens. požitků po zjištění, na zápočet jakých dob st-lky mají nárok, nelze jí však přikládati ten smysl, že by nárok ve větě bezprostředně předcházející uznaný hned v zápětí chtěla uváděti v pochybnost. Cit. ustanovením dekretů zajišťuje se st-lkám zachování jejich nároků na zápočet volontérské služební doby při pensionování pro výměru pens. požitků. Zmíněným nárokem nemohl však býti míněn nárok jiný, nežli nárok, který byl st-lkám přiznán usnesením měst. zastupitelstva z 2. listopadu 1918, schváleným také vlád. komisařem E., resp. dekrety z 26. dubna 1919 vydanými na základě obou uvedených aktů. Usnesením ze 17. dubna 1925 — tedy již z doby po 1. lednu 1923 — byl tudíž st-lkám nově zajištěn nárok na zápočet volontérské služ. doby pro výměru pens. požitků, přiznaný jim svého času již usnesením z 2. listopadu 1918.
Že přiznání výhody neobsažené v pens. normách platných pro státní zaměstnance neleží mimo kompetenci měst. zastupitelstva, plyne docela zřejmě z ustanovení § 62 lit. a) Brn. měst. statutu, kde se měst. zastupitelstvo uznává příslušným, upravovati důchody zaměstnanců, a dává se mu oprávnění poskytnouti důchody přesahující stanovenou míru, při čemž slovem důchody rozuměti dlužno — jak vyplývá jasně z předchozího kontextu, kde se užívá téhož výrazu, jakož i z odstavce následujícího, — také požitky pensijní. Nelze tedy usnesení ze 17. dubna 1925 pokládati za usnesení nekompetentní a tedy zmatečné.
Otázkou, zda právě uvedené oprávnění měst. zastupitelstva bylo odstraněno zákony prosincovými, nemusil se nss zabývati, neboť i kdyby tomu tak bylo, bylo by možno usnesení ze 17. dubna 1925 pokládati nanejvýše za nezákonné; pouhá nezákonnost, která není zmatečností, nemůže však vaditi tomu, aby dotyčný správní akt nevešel v právní moc.
Byl-li však st-lkám pravoplatným usnesením ze 17. dubna 1925, resp. pravoplatnými dekrety na jeho podkladě vydanými zajištěn nárok na zápočet volontérské služby pro výměru pens. požitků — čímž, jak již uvedeno, nemohl býti míněn obsahově nárok jiný, nežli který jim byl přiznán již také usnesením z 2. listopadu 1918 — pak nebyl žal. úřad, vyměřuje st-lkám pens. požitky, oprávněn, doby jednou již započtené — bez ohledu na to, zda v uvedené době konaly službu volontérskou či pouze jako hospitantky — ze zápočtu vylučovati. Učiniv tak, porušil nezákonně práva st-lek.

Citace:

Č. 7695. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 231-234.